„Potkala mě Jiřina Jirásková a nabízela mi roli. Říkala, že všichni ostatní dědci jsou buď nemocní, mrzáci nebo se jim nechce,“ žertoval herec, jehož hluboký hlas budí z jeviště či při recitaci vážnost. Lukavský mimoděk zmínil, že v lednu ho čeká sedmnáct vystoupení.
Třicet fanoušků čekalo od sedmnácti hodin na podpis legendy českého jeviště. Lukavský přišel přesně, ale nevzal do ruky pero hned. Ví, že dychtivé publikum je dar pod divadelní střechou stejně jako v prodejně knížek.
Máte ještě stále rád turecký med z poutí? Naivně rozpačitý dotaz od jedné z žen charismatický muž stočí ke vzpomínkám. Někdejší student pražské filozofické fakulty se k divadlu dostal křivolace. Syn truhláře a domovnice byl za války totálně nasazený a teprve poté se přihlásil na konzervatoř.
Velký herec začínal u malých rolí. „V jednom představení Macbetha jsem dostal hned tři,“ říká. Neváhá vyskočit od stolečku, nahrbit se a předvést, jak měl jednu polovinu tváře namalovanou coby zlého vraha a druhou „na fešáka“. Stál totiž jen u bočního okraje jeviště a hrál pouze z profilu. Do třetí figury na závěr si už nalíčil celý obličej jednotně.
Lukavský do Brna včera přijel s vnučkou Klárou. Osmadvacetiletá dívka se svým slavným dědečkem sepsala knížku rozhovorů. „Vyhradili jsme si čtyřicet večerů,“ prozradila stávající učitelka českého jazyka.
Stejné profesi se chtěl podle vlastních slov věnovat i Lukavský. „Mým ideálem byl kantor, který dělá se studenty divadlo,“ prozradil neobyčejně vitální herec v elegantním modrém obleku.
Díky rodinnému povídání, které přešlo na stránky knihy, se čtenáři dozví, že Radovan Lukavský dodnes před vystoupením cvičí. „Rozcvičuji i klouby u prstů, aby pohyby vypadaly plavně.“
23. listopadu 2004 12:43
