Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zvládl izolaci, večeřel s královnou. Český pianista hraje jako ďábel

  17:55aktualizováno  17:55
U nás je to fantasmagorie: soutěž interpretů klasické hudby sleduje na obrazovkách půldruhého milionu diváků, finalisty k sobě pozve hlava státu, vítěze poznávají kolemjdoucí. Mladý český pianista Lukáš Vondráček to však zažil.

Lukáš Vondráček na koncertě v Rudolfinu | foto: archív Českého rozhlasu

V pátek poprvé koncertoval v Praze s orchestrem od květnového triumfu v Belgii, kde jako první Čech vyhrál jednu z nejnáročnějších a nejprestižnějších soutěží. Ta nese jméno belgické královny Alžběty (1876 - 1965), která se narodila jako bavorská princezna, provdala se za belgického následníka trůnu a roku 1909 s ním nastoupila na trůn.

Soutěží se v různých oborech, na klavír už od roku 1938. Už samotný postup do finále je nesmírně obtížný, jeho účastníky však čeká to nejtěžší: v naprosté izolaci, odpojeni od internetu i telefonu, musejí během několika dnů nastudovat zbrusu novou skladbu, kterou nikdy předtím neslyšeli ani neviděli v notách. Vítězi se ovšem zcela změní život. „Zájem mne až překvapil. V Belgii jsem od května už několikrát znovu koncertoval a lidé mne pořád zastavují na ulici, chtějí se se mnou fotografovat. Soutěž tam má obrovské renomé, přenáší ji televize, letos ji prý sledovalo půldruhého milionu diváků, přitom Belgie má méně obyvatel než Česko. Také současná královna chodila i s králem poslouchat, dokonce jsme byli pozváni do paláce na soukromou večeři,“ vzpomíná Vondráček.

Fotogalerie

Skladba, kterou se musel v odloučení od světa naučit, napsal skladatel Claude Deloux. „Byla docela dlouhá, měla asi 45 stran. Jmenovala se Sen motýla, ale upřímně řečeno, já jsem v ní žádný sen nerozpoznal,“ směje se Vondráček již s odstupem. Porotu však nadchnul stejně jako provedením Rachmaninova Klavírního koncertu č. 3.

Vondráček pochází z Opavy, na klavír hraje od útlého dětství. Byl považován za zázračné dítě, ale vyrovnat se s takovou nálepkou podle něj nebylo lehké. „Nic zázračného na tom není, jen dril. Do určitého věku stačí instinkt, ale pak musíte začít hledat v hudbě hloubku. U mne krize přišla kolem osmnáctého roku, kdy jsem si uvědomil, že mám před sebou celoživotní cestu bez konce... Přemýšlel jsem, zda vůbec pokračovat,“ přiznává.

Nakonec zlom překonal, důkazem čehož je bezesporu i vítězství v Soutěži královny Alžběty. Součástí první ceny je též koncertní šňůra, rozvržená na další dva roky. „Nabídky jsou teď samozřejmě prestižnější, ale o to mi ani nejde, chci prostě dělat hudbu, posouvat se dál, lhostejno zda v českém městě, nebo v Carnegie Hall,“ tvrdí Vondráček.

Ani básník, ani inženýr

Třicetiletý pianista žije v americkém Bostonu, kde studoval, a při jeho vytíženosti nebylo snadné najít volný termín pro pražský koncert. Nakonec se to však podařilo a Vondráček přednesl v Rudolfinu za doprovodu Symfonického orchestru Českého rozhlasu a polského dirigenta Michala Nesterowicze Koncert pro klavír a orchestr č. 3 od Sergeje Prokofjeva. Tedy skladbu, v níž se romanticky zabarvená lyrika prolíná s řízným, přímočarým a sarkastickým výrazem. Shodou okolností jinou skladbu Prokofjeva, Sonátu č. 7, hrál Vondráček před třemi lety na Festivalu Rudolfa Firkušného, a právě s ní udělal největší dojem.

Tenhle pianista je výbušný, spontánní typ virtuoza, pro nějž technické výzvy dávno neexistují, možná ho i nudí, a tak se vrhá do skladby s obrovským zápalem a přetváří ji k obrazu svému. Není to zrovna „básník klavíru“, ani „inženýr klavíru“, analyzující a hrající si s jemnými odstíny, spíš instinktivní „dramatik klavíru“, vyznávající efektní kontrasty. Naštěstí jeho hra není stavěná pouze na odiv, Prokofjeva svým živelným přístupem báječně ozvláštnil. Koneckonců jen takový pianista dokáže udělat skutečnou hudbu z některých ďábelsky těžkých skladeb. Vondráček to dokázal v přídavku, jímž byla Lisztova Transcendentální etuda č. 9.

S podobně svéráznými sólisty mohou mít orchestry i dirigenti problém, naštěstí Nesterowicz se s Vondráčkem zná a doprovod ukočíroval dobře. Nicméně bylo to asi to jediné skutečně zajímavé na koncertu, který se konal ke Dni nezávislosti Polské republiky, a na němž ještě zazněla Malá suita od Witolda Lutoslawského, Čajkovského Symfonie č. 5 a Dvořákův Slovanský tanec č. 8. Především Čajkovskij trpěl až příliš rychlými tempy a zvukovou tvrdostí, což je něco dost jiného než žádoucí citovost a kultivovanost. Srovnání s Orchestra dell’Accademia di Santa Cecilia, která nedávno tu samou symfonii hrála s dirigentem Antoniem Pappanem na závěr Dvořákovy Prahy, bylo nelítostné.

Vondráčkův výkon však zůstane v paměti. Při jeho mládí nezbývá než sledovat, jak se bude dál vyvíjet. Od časů Rudolfa Firkušného a Ivana Moravce totiž stále čekáme na skutečně světového českého pianistu. Možná se už našel.




Nejčtenější

Je to výprodej našeho kamarádství, reaguje Viewegh na slevy svých knih

Spisovatel Michal Viewegh v pořadu Za scénou

Euromedia, nový nakladatelský dům Michala Viewegha, láká na letní povídkový soubor Město mezi zelenými kopci, na kterém...

GLOSA: Brutal Assault opět dokázal, že patří k evropské špičce

Záběr z festivalu Brutal Assault 2018

Kolem 19 tisíc lidí dorazilo do areálu pevnosti Josefov v Jaroměři na letošní ročník festivalu Brutal Assault. A...



KOMENTÁŘ: Dívejte se! Oscara získává největší tupost roku

John Nelson, Gerd Nefzer, Paul Lambert a Richard R. Hoover. To je sestava,...

Málokdy se vidí, aby více než šest tisíc vážených osobností spáchalo v jediném okamžiku hromadnou společenskou...

KVÍZ: Jak znáte Rychlé šípy a Jaroslava Foglara, plantážníci?

Rychlé šípy

Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer, Červenáček a Rychlonožka. Příběhy Rychlých šípů od Jaroslava Foglara hltaly...

Herci z muzikálů včetně Mamma Mia nedostali honoráře, došlo na insolvenci

Herečka Alena Antalová v hlavní roli Donny v muzikálu Mamma Mia v pražském...

Producent Jiří Jurtin a jeho firma Crystal Skull je ve finančních potížích. Tvrdí, že společnost Ticket Art Praha mu...

Další z rubriky

GLOSA: Brutal Assault opět dokázal, že patří k evropské špičce

Záběr z festivalu Brutal Assault 2018

Kolem 19 tisíc lidí dorazilo do areálu pevnosti Josefov v Jaroměři na letošní ročník festivalu Brutal Assault. A...

Raritní Bob Dylan odhaluje svou pouť od kytary ke kapele

Bob Dylan ve 2. polovině 60. let (z knihy Kdo je ten chlap?)

Vyloženě rané nahrávky z newyorských hospod i šokující vystoupení na festivalu v Newportu, kdy se písničkář vybavil i...

RECENZE: Newyorští Grizzly Bear máchli tlapou a struny čouhaly z pódia

Záběr z prvního pražského koncertu newyorské kapely Grizzly Bear (13. srpna...

Americká alternativní kapela Grizzly Bear dorazila v pondělí poprvé k nám. V pražském Roxy naživo předvedla tu méně...

Najdete na iDNES.cz