Ludmila je chloubou Pražského jara

Letošní Pražské jaro si nasadilo hned zkraje hodně vysokou laťku. Po výjimečném provedení úvodní Mé vlasti následoval další koncert s puncem významné umělecké události: oratorium Svatá Ludmila letošního jubilanta Antonína Dvořáka.

Monumentálně zpracovaný epos o počátku křesťanství v Čechách, zosobněném obrácením pohanské kněžny Ludmily na novou víru, vyžaduje vysokou a vyrovnanou úroveň všech zúčastněných. Ve Smetanově síni Obecního domu se to podařilo beze zbytku.

Největší zásluhu na magickém výsledku má bezesporu dirigent Jiří Bělohlávek, který s Českou filharmonií docílil opulentního a plastického zvuku i dramatického účinku. Pražský filharmonický sbor předvedl v plném lesku a grandióznosti mohutné sbory, v pasáži andělů zpívajících na počest zasnoubeného knížecího páru zasvítil dětský sbor Bambini di Praga.

Také sólové party se podařilo obsadit na úrovni, kterou vyžaduje festivalová událost. Sopranistka Eva Urbanová byla jímavou kněžnou Ludmilou, slovenský basista Peter Mikuláš vystihl autoritu i naléhavost poustevníka Ivana, kácejícího modly a přinášejícího novou myšlenku - neodepřel mu však ani vlídné lidské rysy.

Slovinská mezzosopranistka Bernarda Finková vtiskla Ludmilině družce Svatavě oduševnělost, tenorista Aleš Briscein dodal partu pohanského rolníka svěží lyrický půvab.

Překvapením byl výkon dosud nepříliš známého slovenského tenoristy Stanislava Matise v úloze Ludmilou okouzleného a spolu s ní posléze pokřtěného knížete Bořivoje. Jeho zvučný lahodný zpěv se poslouchal stejně příjemně jako celé strhující provedení.

Stojí tedy za to připomenout, že koncert zaznamenával Český rozhlas 3-Vltava a odvysílá ho dnes večer. Živý snímek pořídilo i Pražské jaro a v dohledné době ho vydá na kompaktním disku.

,