Brněnský klub, který založili lidé z nahrávacího studia Sono, slavil čtvrté narozeniny a je jen logické, že v jejich rámci vystoupila také Lucie, která v nouzovském studiu aktuálně pracuje na své nové desce.
Byl to jediný letošní koncert legendární kapely mimo chystané podzimní turné po hokejových halách a jedna z velmi vzácných příležitostí užít si Lucii mimo arény, amfiteátry, stadiony či velká koncertní pódia.
Kapela si do Sono Centra nachystala program složený z hitů, bez větších překvapení a bez velké výpravy, jakou lze čekat na turné. Ale o to v klubech jde. Užít si koncert v bezprostřední blízkosti hudebníků bez nutnosti čekat hodiny na nejlepší místo pod pódiem a nasát co nejautentičtější atmosféru.
Od úvodních Šroubů do hlavy po přídavkové kousky v podobě Černých andělů či Medvídka to byla jedna velká sázka na jistotu. A proč taky ne. Improvizovaný start skladby Vona říká jó by někde na stadionu nebezpečně zaváněl kiksem, tady šlo o milé zpestření. David Koller do Ameriky vtělil moravskou lidovku, Robert Kodym Panice obohatil Muchomůrkami bílými od Plastiků. Oheň, zpravidla věnovaný komunistům, nyní kapela zahrála „pro kamaráda Bureše“.
Je škoda, že Lucie nezahrála svůj nový singl Takhle tě mám rád – bylo by fajn vědět, jak první společná píseň po šestnácti letech zní naživo. A klidně mohla zaznít i jiná ochutnávka z chystané desky EvoLucie, a třeba nedohraná pořádně do konce. Byla by to exkluzivita pro hrstku nejvěrnějších a neformální atmosféra by to právě teď a tady unesla.
Ale dobře, na novinky si budeme muset počkat na podzim. Aspoň Lucie fanoušky přesvědčila, že navzdory schopnosti opakovaně vyprodat největší tuzemské haly (například v pražské O2 areně jsou na listopad naplánované hned tři zastávky) dokáže fungovat bezchybně i v komorním prostředí.
