Jak ale kapela tvrdí, další zastávky už mohou být vydařenější. Každý z koncertů má totiž zcela jinou dramaturgii.
"Koncerty si natáčíme a uvidíme, až se na ně podíváme. Na pódiu máme jeden pocit a potom je ten druhý, který vytváří zvukař spolu se sálem. Ten zjistím vždy druhý den," řekl krátce po pardubickém vystoupení lídr kapely David Koller.
Začátek úvodního koncertu turné pokazilo ozvučení, nebylo třeba rozumět slovům písniček, také publikum bylo ke skladbám z nové desky chladnější. Jak dlouho bude podle vás trvat, než se nové hity zažijí?
Petr Břetislav Chovanec (P.B.Ch.): Vždycky to trvá nějakou dobu. Je logické, že reakce na chronicky známé skladby jsou lepší. Kapela ale nemůže hrát pořád dokola jednu nebo dvě desky.
Robert Kodym: Nemáme v zájmu hrát jenom singly z nové desky, jak bývá někde prvoplánově zvykem. Hodně důležité je, jak funguje akusticky sál. Občas se stane, že akustika není dobrá. Trochu se to zlepší, když se zaplní lidmi, ale pardubická aréna je stavěná hlavně pro hokej. Kdybychom byli hokejisté, byl by pro nás sál úplně ideální.
Jaký je tady podle vás akusticky ideální sál?
Kodym: V týhle zemi je akusticky ideálních sálů málo. Asi tak jeden. Už patnáct let se snažíme...
Koller: ...hrát jenom v květnu open air, ale manažer nás cpe pořád do hal. On nám to vlastně ještě ani neřekl, proč hrajeme celou šňůru v halách. Faktem je, že raději hrajeme venku.Určitě ale budeme hrát v amfiteátru v Lochotíně, to se mu nějak nepodařilo nás strčit do haly. Tomáši, proč vlastně hrajeme vevnitř a ne venku?Tomáš Hubač, manažer kapely: Na to je jednoduchá odpověď. Je málo míst v tomto státě i na Slovensku, kde se dá hrát open air. Opravdu málo. Pakliže chceme republiku vyplnit počtem koncertů celoplošně, jen venku se hrát nedá. Ve východních Čechách jsme to před dvěma lety zkusili i na Stříbrném rybníku a nyní jsme měli možnost volby, zda Hradec, nebo Pardubice. Pardubice mají nově opravenou halu, a tak jsme se s pořadatelem dohodli, že budeme hrát v ní. Venkovní koncerty se dají udělat v Praze, Plzni, Bratislavě, Bánské Bystrici a Košicích.
Koller: Proč tedy hrajeme v hale i v Praze?
Hubač: V Praze jsme před časem hráli venku a přišla vichřice, třeba světla byla v háji. Pro koncerty v halách mluví technické a obchodní záležitosti.
Který sál je tedy v Čechách nejlepší?
Kodym: S touto otázkou bych se obrátil na našeho zvukaře pana Karlíka, který má o tom nejlepší přehled.
Pavel Karlík (na druhé straně místnosti): Rondo v Brně. V Praze pak Palác kultury. Jinak nic.
Na turné jste vyrazili s novou zvukovou aparaturou. Osvědčila se, dokáže vychytat problémy s akustikou stadionů?
Karlík: V současnosti neexistuje žádná technologie, která by to dokázala. Aparatura, kterou používáme, je opravdu dobrá, ale sály kriticky nevhodné. Vždycky je to otázka nějakého kompromisu.
Jak dlouho je v prodeji deska Dobrá kočzka, která nemlsá, k níž je současné turné?
Koller: Vyšla už v říjnu.
To už je ale docela dlouhá doba na to, aby se posluchačům zažila...
Koller: Chtěli jsme ji zahrát celou, ale nakonec jsme koncert rozdělili na dvě půlky. I tak jsme v té první stihli odehrát bez dvou téměř celou desku. Zkoušíme dělat režii pokaždé jiným způsobem, abychom se dostali k jinému tvaru.
Kodym: My ty naše večeře vaříme už dlouho a zkoušíme, jestli jsou lepší dvě hlavní jídla, nebo raději předkrm a moučník navrch. Někdy je to i bez moučníku. Hodně to záleží i na kuchyni, ve které to vzniká.
Znamená to tedy, že jednotlivé koncerty turné se budou od sebe lišit? Například po zhlédnutí záznamu z toho předchozího?
Koller: Pochopitelně. Přizpůsobujeme je i tomu, jací jsou v tom městě lidi.
Co podle vás platí na Pardubice?
Koller: Říkali jsme si, že tady budou nejlepší tvrdý písničky. Tady to je kraj, kde žádná tancovačka není vynechána. Znám to, protože kousek od Kutné Hory máme chalupu. Lidi tu poslouchají spíše tvrdší hudbu.
V pátek hrajete v Jihlavě, co chystáte tam?
Koller: V Jihlavě frčej jenom ploužáky. Už je máme připravený.
V Pardubicích si odbyl koncertní premiéru nováček kapely, jaké má pocity?Tomáš Vartecký (jinak lídr kapely Kurtizány z 25. Avenue): Jsem spokojenej. Udělal jsem jenom dvacet osm chyb. Limit mám třicet.
Připadlo mi, že ze všech na pódiu se během hraní nejvíce z kapely pohybujete. Kolegové se sice nechali občas strhnout, ale jsou už spíše usedlejší chlapíci. Nesvazuje vás trochu jejich jméno či návyky při hraní?
Vartecký: Já mám takový způsob hry, že když nejsem zpocený, tak mi to moc nehraje. Po tom mém tělocviku se mi hraje dobře.
Co zkusit si zaběhat před koncertem?
Vartecký: To já tu běhám. Skoro hodinu. P.B.Ch.: To můžu potvrdit, protože než jsme začali hrát, tak tu Tomášek dělal kliky. On tvrdil, že se musí pořádně zahřát a pak je to teprve jízda.
Teď nevím, kdo z vás dvou si ze mě dělá větší legraci?
P.B.Ch.: Oba dva.
Vartecký (zároveň): Ani jeden.
Máte společné plány s ruskou kapelou Čičerina. Co si od spolupráce s ní slibujete?
Koller: Seznámili jsme se před časem v Bratislavě a dali se dohromady. Před třemi týdny jsem byl v Moskvě, kde jsme s nimi natočil jednu písničku a zahrál si koncert. Zpěvačku Čičeriny zveme za námi a těšíme se na nějakou další spolupráci. Představí se s námi v Plzni a v Praze a chystáme se s nimi zahrát v nějbližší době také v Rusku.
Chcete tam nějak výrazně prorazit?
P.B.Ch.: Těch míst, kde se dá hrát, není tady zase tak moc. Každý rok jezdíme pár koncertů od Pardubic pod Rondo a někdy do Košic, a tak bychom si chtěli zahrát i někde jinde. Máme ruského manažera a tak zkusíme, zda to půjde tam.
Kapela Support Lesbiens, kterou jste si pozvali jako předskokana, zkoušela prorazit v Polsku. Myslíte si, že země východního bloku jsou místem, kde se mohou české kapely prosadit?
P.B.Ch.: Nyní se soustřeďujeme jen na Rusko. I tak to dá hodně práce. Nelze sedět na patnácti židlích najednou. Na dvou úplně stačí.
|
Recenze - Začátek turné byl spíše veřejnou generálkou |
|
Když aréna, tak gladiátoři. Publikum, co svět světem stojí, chce být drážděno, provokováno a baveno, vždyť si zaplatilo. Skupina Lucie, carevna českého rocku s dráždivým korzetem primadony, pod nímž stále zdravě tepe bigbítová pumpa, začala své turné k patnáctinám nazvané podle posledního alba Dobrá kočzka, která nemlsá ve středu večer v pardubické Duhové aréně. A hned na začátku bylo osm tisíc fanoušků svědky potupné veřejné popravy ve vlastním rodišti, Mydlářem byl zvukař. Chytlavé a zpěvné nápady nadějných Pardubáků Ready Kirken trestuhodně utopil zmatlaný dutý zvuk, ač jim stovky jejich krajanů v hitech Černý brejle či Superman pomáhaly, seč mohli.
Chladná a bezchybná profesionalita a jakýsi blahosklonný nezájem o publikum se snoubily s do kolečka opakovanými pop-Junky-rockovými klišé, ač zpěvák by mohl svou ležérní americkou angličtinu vyučovat. Po třech písních má člověk "suporty" přečtené. Navoněná bída. Večer však patřil Davidu Kolllerovi, Robertu Kodymovi, P.B.Ch. a s napětím očekávanému nováčkovi, kytaristovi Tomáši Varteckému, současnému esu rockové kytary. Lucie si na monstrózním pódiu s bilancováním dala na čas, a snad aby ukázala, že co svede ve studiu, umí i na jevišti, navzdory železnému zákonu dramaturgie: hit, novinka, hit..., přehrála téměř celé nové album od Daniely přes titulní, v níž Kodym nezapře svůj vstřícný rukopis, až po baladické Srdce a vtipnou countryrockovou vyřvávačku Vyčůrat, pomodlit, spát. Lucie stále umí vstřebat současné trendy a napsat hit, v němž je rozpoznatelná po prvním taktu a verši (Vendémiaire), parádní bubeník Koller je ve formě, i pěvecké (to loni dokázal i ve svěžím Koller Bandu), a přesto divák mohl odcházet v rozpacích, že neviděl koncert, ale veřejnou generálku. U profesionálů z první ligy by však první vystoupení mělo vypadat stejně jako páté či patnácté, vzorů za hranicemi - a nejen tam (Kabát, Čechomor, Laura a její tygři) je dost.
Je sympatické, že nesestřelitelná subreta už nechce být jen jednou za čas přeleštěnou vitrínou síně tradic českého rocku a že se vydala na nelehkou cestu, na níž chce publikum znovu o sobě přesvědčit. Průšvihem však bylo, že Lucie zakopává o své sváteční koncertování - jedna šňůra za dva roky, a jinak ticho po pěšině. Kde se pak mají muzikanti sehrát? Ani příjemně agresivní sound nezastřel občasný rytmický chaos, hledání a kiksy hodné amatérů, s tím ruku v ruce šla nevýrazná baskytara P.B.Ch.
Trochu pantátovský Kodym, někdejší vysněný psanec dívčích ložnic, který si stále při dobrých sólech nechává větrákem čechrat vlasy, rozezpíval publikum Panicem i Medvídkem a reputaci pozdě, ale přece - zachránily Sen a Amerika, v repertoáru Lucie písně nejlepší.
Petr Mareček |
| Lucie - Turné Dobrá kočzka, která nemlsá 2003. Hosté: Ready Kirken a Support Lesbiens. Duhová aréna Pardubice, 17. května 2003 |
 David Koller při zahajovacím koncertě turné skupiny Lucie v Pardubicích. (7.5. 2003) |
 David Koller a Petr Břetislav Chovanec v Pardubicích při prvním koncertě na turné po městech České republiky.(7.5. 2003) |
 Tomáš Vartecký ze skupiny Lucie při koncertě v Pardubicích. (7.5. 2003) |
 David Koller, frontman skupiny Lucie při koncertě v Pardubicích. (7.5. 2003) |
 Tomáš Vartecký a Petr Břetislav Chovanec ze skupiny Lucie při koncertě v Pardubicích. (7.5. 2003) |
 David Koller při koncertě v Pardubicích, kde skupina L"ucie zahájila turné po ČR. (7.5.2003) |
