Na 1 500 lístků do areálu Poštovního dvora se u speciálně zřízené festivalové pokladny stála dvouhodinová fronta a pryč byly hned, jak to šlo. Podobně jako nedávno na charitativním koncertě v SaSaZu se večer oficiálně nesmělo fotit ani natáčet, aby nikdo z médií kapelu "neodhalil" na menším než větším pódiu, na němž Lucie za rok chystá comeback naostro v rámci svého halového turné.
Lucie v Karlových VarechSkupina hrála na ČEZ Festu v Poštovním dvoře. |
Manévry zavánějící paranoiou přitom nebyly na místě, protože v kombinaci s festivalovým publikem nabyly dávné hity Lucie výbušnosti TNT, na čemž se čas na rozdíl od vizáže skupiny nepodepsal. Když kapela po desáté večerní nastoupila na pódium a koncert zahájila písní Krev a r'n'r, o generaci mladší fanoušci než začátkem června v SaSaZu se sice teprve rozkoukávali, ale nálada neměla daleko k explozi.
Ta přišla zaručeně s každým dalším hitem, který Lucie do kolem hodiny a půl trvajícího koncertního programu zařadila. Přestože struktura vystoupení byla podobná, měl tentokrát večer ještě větší drajv než na minulých přece jen poněkud snobských večírcích, které Lucie odehrála, a doprovodné vokály se pod pódiem zpívaly takřka neustále. Koncert měl navíc perfektní zvuk, který od zvukařského pultu jistil Milan Cimfe, který ve studiích Sono s kapelou řadu těch zásadních hitů přímo natočil. Slabší částí byly nevýrazné projekce a vizuální složka představení, která ovšem stejně nikoho na rozdíl od muziky příliš nezajímala.
Dle očekávání největší ohlas sklidily ty největší hity: od Ameriky přes valení šroubů do hlavy až po závěrečné, přídavkové Trumpety, s jejichž refrénem "máme se rádi, nemáme se rádi" se publikum spokojeně rozcházelo vstříc dalším festivalovým dobrodružstvím. Kapela navíc z pódia působila víc sehraně a jistěji. Chemie Davida Kollera a Roberta Kodyma coby těch dvou vpředu má sice jiné složení než před lety, ale i tak postupně nabývá na někdejším účinku. Lidi umí dostat do laufu i bez hecování, kterým koncert v několika okamžicích proložili. Kapela navíc našla dobrou oporu v Kollerově synovi Adamovi, který se zručně stará o perkuse a ve vybraných písničkách, kdy je "táta vpředu", i o bicí soupravu.
Čas a náladu si Lucie našla i na vtipkování, o které se postaral baskytarista P. B. Ch, když na svůj nástroj po troše přemlouvání vykouzlil melodii Summer Nights z Pomády. Přestože se k němu zbytek kapely nepřidal, lidi po pódiem stihli zazpívat z písničky skoro dvě sloky. Do nostalgické nálady, které vystoupení "kapely dvacetiletí" konvenují, se tenhle travoltovský výběr hodil vlastně dokonale, stejně jako příruční klávesy, kterými si v několika písních pomáhá Michal Dvořák.
Karlovarský koncert před chystaným velkým turné zkrátka připomenul, že i když je to pořádné retro, Lucie je pořád a i po letech z těch kapel, na které se vyplatí vyrazit, nechat se unést a pod pódiem následně zanechat svoje urvané hlasivky.
