Českou spisovatelku ztvární v muzikálu nazvaném Němcová!, ten má premiéru 12. května v Divadle Ta Fantastika v Praze. "V diáři mám dneska už jen věci, které skutečně chci, o kterých nepochybuju. Němcové jsem podřídila hodně, zrušila jsem několik dalších závazků," říká Bílá a dodává, že ikona českých vlastenců 19. století a nejznámější ženská autorka české literatury je její vysněnou rolí.
Jak jste přišla zrovna na českou spisovatelku? Fascinoval vás její osud, nebo jste měla jako dítě ráda její pohádky?
To jde všechno v ruku v ruce. Miluju divadlo. U svého stolečku v šatně Divadla Ta Fantastika sedím patnáct let, a protože jsem se časem stala jeho spolumajitelkou a producentkou, pořád přemýšlím, co tady budeme hrát. Láká mě třeba Židovka z Toleda, Maří Magdaléna... Jenže jsme chtěli najít něco českého. Já totiž cítím, že do Čech patřím. Mnozí to sice považují za můj handicap, ale já si myslím, že je naopak dobré vědět, kde je vaše místo. Navíc mám kalendář tak plný, že loni se mi do něj nevešlo ani Slovensko, natož pak další svět.
Pochopila jsem, že se cítíte s Němcovou spřízněná...
Mám pocit, že jí rozumím. Láska se jí ukázala v životě v různých podobách, nikdy se nevzdala. Na rozdíl od ní jsem však své štěstí našla. Fascinuje mě, že čím víc byla Němcová v osobním životě podrobena krutým zkouškám, tím psala líbeznější věci. Jako by tím spíš chtěla vidět svět krásnější. I já mám v povaze obracet ty nejhorší věci v dobré, protože bez bolesti se nic nenaučíte. Říkávám, že oči, které plakaly, lépe vidí.
Probírala jste se její korespondencí?
Nakoukla jsem do všeho, co bylo dostupné, s režisérem Jirkou Pokorným si vyměňujeme knížky. Přišla jsem však na to, že vědět absolutně všechno není dobré. Nabrala jsem, co potřebuju, ale musím mít volný prostor také pro vlastní fantazii.
Nebojíte se výtek, že muzikál o autorce Babičky je trochu svatokrádež?
To samé by přece mohli říct Francouzi o Johance z Arku nebo Argentinci o Evitě... Kdybych chtěla Němcovou zesměšnit, tak je to na místě. My jsme však k tématu přistoupili s pokorou. Na tomhle mě nikdo nenachytá, protože legraci si dělám ze zásady jen sama ze sebe. Věřím, že to bude čisté představení s prostorem pro fantazii. Mám repliky jejích šperků, stejný účes, šaty. Vystupují tam i její milenci, přesto nepředstavujeme Němcovou senzacechtivě jako nevěrnici. Jen jako ženu, která hledá cesty, jak přežít.
Řekla jste, že milujete divadlo. Kde se vaše uhranutí jevištěm vzalo?
Můj tatínek vždycky v legraci říká, že jsem komediant. A má pravdu. Nemyslím si, že jsem obzvláštní zpěvačka nebo herečka, jsem prostě komediant, který má potřebu lidi bavit a vyvolávat v nich emoce. Ani jsem neplánovala, že budu zpěvačkou, mě opravdu bavily ruční práce, jako je háčkování, vyšívání. Jenže pro "komediantství" se nerozhodnete, pro to se narodíte. Když jsem vstoupila na jeviště, zjistila jsem, že se tam cítím jako doma. Když jsem na prknech Divadla na Vinohradech v Bídnících poprvé zpívala Eponinu a pocítila silné emoce z hlediště i jeviště, bylo to takové vzrušení, že bych se i rozkrájela, abych ze sebe vydala maximum. To byl pro mě zlom.
Kdo vám dal pro divadelní práci nejlepší radu?
Učím se pořád. Ale pokud mě někdo ovlivnil, je to Jiřina Jirásková. Obrovská osobnost, která si umí zjednat respekt. Veliká noblesa a přitom sebevědomí, úžasná síla projevu. Pozorovala jsem ji nedávno na jedné charitativní akci, kde byl dav lidí, novinářů a fotografů a všichni hlučeli, že řečníky nebylo slyšet. Dokud nepřišla k mikrofonu tahle maličká dáma – a nikdo ani nehlesl. Hereckým vzorem mi byl také Karel Roden, i když jsme se pracovně potkali jen jednou. Ale někdy není potřeba vidět se denně, stačí jedno důležité setkání. Musím jmenovat ještě Stellu Zázvorkovou. Ta mi vysekla obrovskou pochvalu. Řekla mi: Škoda, že jsi nebyla mladá ve stejné době jako my, my bychom si tě považovali.
Jak jste si porozuměla s režisérem Němcové Jiřím Pokorným?
Jiří je trochu mimozemšťan. Když ho člověk vidí prvně, řekne si – já mu vůbec nerozumím, vždyť mluví v básnických obratech, rychle, barevně, nezachytitelně, až to působí zmateně. Jenže Jiří má uvnitř génia a genialita vždycky trochu hraničí s mimozemšťanstvím. Nezažila jsem režiséra, s nímž bych si víc porozuměla. Přesně vím, co po mně chce. Nikdy neřekne "teď jdi vpravo nebo vlevo", ale vyjádří emoci. Emoce se nedá popsat, ale Jiří to dokáže.
Vyzkoušela jste si němou roli v činohře, ve hře Produkt. Plnokrevnou činoherní postavu jste zatím nehrála. Na slibovanou Nastasju Filipovnu v Dostojevského Idiotovi v režii Vladimíra Morávka nakonec nedošlo. Proč?
Vladimír Morávek je obrovská osobnost a setkání s ním pro mě bylo důležité. Jsem přesvědčená, že spolu ještě inscenaci uděláme, něco už zlehka plánujeme. Některé nabídky však bohužel přijdou nevhod. Je škoda, že jsem Nastasju Filipovnu nehrála. Já jsem však nemohla. V té době otěhotněla jedna z představitelek Morgany v muzikálu Excalibur, což je pro mě důležité představení, které dodnes hrajeme. V tu chvíli se ve mně svářela herečka s producentem. Věděla jsem, že buď udělám Dostojevského, nebo podpořím Excalibur.
Nenastoupila jste ani do slibované hlavní role v Dámě s kaméliemi v Ta Fantastice.
Dáma s kaméliemi potřebovala moje jméno, aby se mohla rozjet. Byla jsem však v době zahájení zkoušek tak vytížená, že jsme se dohodli, že roli nastuduju později. Postavu Markéty nazkoušela Bára Basiková tak skvěle, že mi pak přišlo sobecké do toho vstoupit a slíznout bezpracně smetanu.
Boženu Němcovou budete hrát bez alternace?
Někdy je alternace důležitá, například u muzikálu Carmen, který se rozjede na podzim v Karlíně. Tam potřebuju někoho, kdo by mě jistil, protože v Karlíně se hraje denně a je to velký nákladný projekt, který nevisí jen na mně. Němcovou budeme od května uvádět jen jednou týdně, každou neděli. V takovém případě si můžu dovolit nechat si roli jen pro sebe. Už teď ale vím, že se na každou neděli budu těšit.
