RECENZE: Lucii v Edenu mordoval zvuk, večer zachránila energií a hity

Páteční koncert na pražském stadionu Eden měl být logickým vyvrcholením krátké, ale robustní šňůry ke třiceti letům Lucie. Kapela se na turné vybavila úctyhodnou scénou, hity i cennými hosty. Jenže v metropoli se od začátku tak úplně nedařilo.

Dalo by se prominout, že v druhé písni Dal bych ti co chceš vypadl kompletně zpěv. Techničtí šotci se hvězd nezaleknou a i sebelépe připravený tým může něco takového zaskočit. Ostatně o den dříve v O₂ areně měnil technik haprující mikrofon Ozzyho Osbourna přímo během písničky.

Lucie 30 let

65 %

Lucie

Místo konání: Eden, Praha

1. července 2016

Jenže když se po pár minutách čekání a pískání celá mašina Lucie znovu rozjela, ukázalo se, že problém byl zjevně hlubší. Ve druhé polovině hřiště stála ještě jedna sada reproduktorů, u nichž by podle všeho měl být dobrý zvuk. Ale nebyl.

Už dlouho jsme neslyšeli tak jasné činely a perkuse, obzvlášť v případě rockového koncertu. O to méně však do odlehlejších končin stadionu doléhal zpěv, klávesy nebo kytara. Celkový mix byl navíc nepříjemně kolísavý – tu a tam se některý nástroj nebo vokál ozval hlasitě, aby následně opět zanikl. Obzvlášť u Lucie, která si vždy na zvuku zakládala, to zamrzí. Přitom nevyrovnanost potvrdili i někteří návštěvníci na tribunách.

Jednomu muselo být hudebníků až líto, protože za svůj výkon by si zasloužili větší odezvu už od začátku. Ale copak to šlo, když měli posluchači oprávněný pocit, že bigbít poslouchají přes pole a dvoje zavřené dveře?

Přitom to, co se odehrávalo na pódiu, bylo skvělé. Lucie dávalo najevo, že si společné hraní už zase užívá. Přizvaní zakládající členové kapely se předvedli minimálně obstojně. Alespoň Michal Penk dokázal, že „na to“ stále má a řeči bulvárů o drogové trosce, jež je na scéně k ničemu, přeháněly stejně jako vždy.

Jak se na Eden začala snášet tma a Lucie začala servírovat největší hity, gradovala i atmosféra na ploše a v ochozech. Kapela „věnovala“ Dotknu se ohně neonacistům a Oheň doprovázený šlehajícími plameny „komoušům a bolševikům“.

Ameriku i přídavkové songy Chci zas v tobě spát, Černí andělé či Medvídek už zpíval celý stadion s kapelou. Robert Kodym věnoval Panice, kdo ví proč, k letošním narozeninám Zdeňku Svěrákovi. Nakonec se dav z Edenu rozcházel spokojený. Vzpomínku na závěrečný koncert narozeninového turné Lucie kalí jen představa, jak vynikající to mohl být zážitek, kdyby ho netorpédovaly technické trable.