Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Jak se seznamuje na pohřbech, prozrazuje Loutkář

  9:54aktualizováno  9:54
Lidé mají různé záliby. Jeden hraje na kytaru, druhý rybaří. Ústřední hrdina románu norského spisovatele Josteina Gaardera Loutkář je však trochu jiný. Rád chodí na pohřby cizích lidí.

Spisovatel Jostein Gaarder | foto: Profimedia.cz

Gaardera si všichni dobře pamatují díky knize Sofiin svět, ve které umně seznámil čtenáře z řad dětí a mládeže s dějinami filozofie. Od jejího vydání však už nějaká doba uplynula a autorovi se její úspěch nikdy úplně nepodařilo překonat. A v případě novinky tomu nebude jinak.

Loutkář

Loutkář

Loutkář vypráví příběh lingvisty Jakopa, který hoří láskou k jazyku, slovům a jejich původu i významu. Rád by se s ostatními seznamoval běžným způsobem, bohužel mu to nejde.

A tak chodí na pohřby a smuteční hostiny, kde díky předchozímu studiu dané rodiny zvládá vplout do konverzace a vymyslet si báchorku o tom, jak si byl se zesnulým blízký. Často v rozmluvě zmiňuje také svého přítele Pelleho. Jak už víme, Jakop těžko navazuje mezilidské vztahy, tak tudíž není úplně běžným smrtelníkem.

Protagonista celý příběh vypráví ženě Agnes. Seznamuje ji se svým osudem, ale hlavně s tím, jak potkal její rodinu. A právě tady se Gaarder trochu ztrácí. Skoro až zmateně opakuje jména všech postav a dokola vysvětluje jejich rodinné vztahy. Trochu jako když člověk na rodinné oslavě potká tetičku z osmého kolene a snaží se pochopit, kde se tam vzala. A i přes dlouhé vysvětlování to nepochopí.

Loutkář

Jostein Gaarder

2017, Plus, 248 stran

Hodnocení­: 70%

Gaarder si už léta drží svůj styl. Čtenáři vědí, co od něj mají čekat. Pravděpodobně jej kvůli tomu i kupují. I když tuší, že i tentokrát je bude seznamovat s formou nějakého vědění, které nemusí být pro všechny zajímavé.

Po náboženství či filozofii je to v případě Loutkáře etymologie. Klobouk dolů před autorovými znalostmi, v románovém podání jsou však trochu unavující. Navíc v kombinaci s hůře fungujícím vyprávěním hned na začátku.

Nic víc se Gaarderovi vyčítat nedá. V Loutkáři otevřel téma samoty, neschopnosti sbližovat se, a přesto touhy po kontaktu. V době, kdy je každý tak trochu podivín, se podobná kniha hodí. Nebýt poněkud zdlouhavých etymologických disputací.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Ilustrační snímek
ANKETA: Pětina Čechů nepřečte za rok jedinou knihu. Ženy čtou více. A vy?

O Češích se často mluví jako o náruživých čtenářích. Nový průzkum agentury Ipsos však dokazuje, že je to věc individuální. Zatímco pětina dospělých Čechů...  celý článek

Básník a výtvarník Ivo Vodseďálek na archivním snímku z roku 2011.
PORTRÉT: Král trapné poezie Ivo Vodseďálek už o Bondym nepromluví

Buřič, osobitý výtvarník i literát, neodmyslitelná tvář českého undergroundu nebo průkopník balonového létání. Přízvisek, kterými by se dal charakterizovat Ivo...  celý článek

Jakuba Katalpa
RECENZE: Věznit pošťáka ve sklepě může být úplně normální, přesvědčuje Doupě

Seniorka Květa se nedokáže vyrovnat se samotou, která ji obklopuje po smrti manžela. Proto ve sklepě svého domu vybuduje tajný úkryt. Zavře do něj pošťáka...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.