Johannes Vermeer, rodák z Delftu, je jedním z mála mistrů této výstavy, který strávil celou svou kariéru ve městě. Bezprecedentní stupeň iluze, kterého dosáhl ve svých jasných interiérech staví jeho dílo mezi špičku západoevropského umění. Výstava prochází obdobím vývoje Vermeerova díla od ranných obrazů jako Christ in the House of Martha and Mary (1655, National Gallery of Scotland, Edinburgh) po ty namalované na konci jeho kariéry, například Allegory of Faith (1670-2, The Metropolitan Museum of Art, New York). Dále je možno vidět např. Procuress (1656, The Gemaeldegalerie, Dresden), jeho slavnou Milkmaid (1657-8, Rijksmuseum, Amsterdam), Glass of Wine (1658-9, Gemaeldegalerie, Berlin) a The Art of Painting (1666-8, Kunsthistorisches Museum, Wien).
Pieter de Hooch, jeden z nejvýraznějších malířů scén každodenního života, byl
Stejně jako De
|
Johannes Vermeer a delftská škola |
|
20. června až 16. září 2001 |
|
Národní galerie Londýn |
Výstava se skládá ze 75 obrazů od 28 umělců a sbírky pozlaceného stříbra a delftské keramiky. K vidění jsou také malby interiérů kostelů, specializovaná oblast, v níž umělci z Delftu jediněčně excelovali po roce 1650, například mistrovské dílo Gerarda Houckgeesta Interior of the Nieuwe Kerk, Delft, with the Tomb of William the Silent (1650, Kunsthalle, Hamburg). Žánrové scény, malby měst, krajiny a historické obrazy jsou další oblasti, reprezentované výběrem současných malířů.
Skvělý Vermeer jako dítě své doby
(recenze výstavy)
Výstava Vermeer a delftská škola v londýnské Národní galerii je mimořádnou událostí. Ani ne tolik kvůli tomu, že je na ní shromážděno třináct Vermeerových obrazů (v Haagu před pěti lety jich bylo k vidění ještě o osm víc), ale především proto, že nabízí nový úhel pohledu na dílo tohoto významného nizozemského mistra. Místo jako osamělý a tajemný génius je Vermeer tentokrát představován jako umělec vyrůstající z malířské tradice svého rodného Delftu.
Dobrá pověst, přesto dluhy
Osobnost a dílo Jana Vermeera (1632-1675) však k romantickým interpretacím vysloveně svádějí. Přestože známe jen asi 35 jeho obrazů a nikdy jich pravděpodobně nenamaloval o moc víc než padesát, je považován za jednoho z nejvýznamnějších evropských malířů. O jeho uměleckém školení nevíme vůbec nic a o jeho osobním životě jen o málo víc. Neměl žádné žáky ani následovníky a po své smrti byl téměř zapomenut. Znovu byl objeven až v 19. století a od té doby jeho věhlas, jak potvrzuje i ohromný úspěch současné výstavy, trvale roste. Narodil se v Delftu v rodině hospodského a obchodníka s obrazy. V jedenadvaceti byl Vermeer, už jako plně vyškolený mistr, přijat do místního malířského bratrstva sv. Lukáše. Oženil s katoličkou Catharinou Bolnesovou. Sám pravděpodobně ke katolicismu rovněž konvertoval.
Ve většinově protestantském Nizozemsku, krátce po skočení třicetileté války, to jistě byl poměrně neobvyklý krok. Měl 15 dětí, z nichž 11 bylo naživu, když ve věku 43 let zemřel. Svými současníky byl uznáván a jeho obrazy se prodávaly za poměrně vysoké ceny, přesto po něm zůstaly dluhy, které jeho manželka nebyla schopna splácet. Vermeer je obdivován především pro své jedinečné mistrovství v zacházení s barvou a schopnost zachytit světelnou atmosféru. Náměty jeho děl jsou většinou jednoduché, civilní a - s výjimkou slavného Pohledu na Delft - všechny zachycují scény odehrávající se v interiéru. Nejtypičtější jsou obrazy žen či dívek zabraných do své činnosti: čtení dopisu, přelévání mléka ze džbánu, prohlížení si šperků. Na první pohled jako by šlo o pouhé přesné zachycení pomíjivého okamžiku nebo žánrové výjevy. Ve skutečnosti však tyto obrazy mají často hlubší symbolický či moralistní význam, který nám objasní až například malba visící na stěně v pozadí či znak na okenní tabulce.
Co nabízejí jednotlivé sály
Londýnská výstava je rozdělena do sedmi částí. Chronologicky představují Vermeerovu tvorbu a delftské umění 17. století. Delft v této době již nebyl tak významný politickým a ekonomickým centrem, jakým býval, než se dvůr na sklonku 16. století odstěhoval do nedalekého Haagu, ale svůj umělecký význam si ještě uchovával. Ve městě se vyráběl porcelán, tapiserie i další luxusní zboží a kolem poloviny století zde krom Vermeera žili a tvořili další dva významní malíři - Carel Fabritius a Pietr de Hooch. Tradice delftské malířské školy končí v sedmdesátých letech 17. století, kdy došlo k ekonomickému úpadku města a řada významných umělců zemřela nebo se odstěhovala jinam.
První část výstavy představuje jednotlivá charakteristická témata a náměty, jako jsou rodinné portréty, krajinomalba, květinová zátiší a další. Druhá místnost je věnována obrazům architektonických interiérů, které byly delftskou specialitou. Třetí sál patří Vermeerově rané tvorbě a další místnost nabízí přímé srovnání několika jeho obrazů z padesátých let s díly dvou zmiňovaných mistrů. V páté části jsou vystaveny obrazy samotného města. Vermeerův Pohled na Delft je však připomenut pouze na fotografii. V předposledním sále je ukázáno závěrečné období delftské školy. Poslední místnost je pak vyhrazena vrcholným Vermeerovým dílům, v čele s obrazem Malířské umění z vídeňského Uměleckohistorického muzea.
Jeden z mistrů
To, že je Vermeer představován jako jeden z umělců delftské školy, jeho dílo sice částečně zbavuje fascinujícího nádechu tajemství a výjimečnosti, ale nikterak je nesnižuje. Spíše naopak. Jeho mimořádný talent vyniká o to víc, když jsou jeho díla stavěna vedle obrazů tak špičkových umělců, jakými právě byli Carel Fabritius a Pietr de Hooch. A i kdyby se snad někdy někomu podařilo poodhalit Vermeerovo tajemství ještě víc, zjistit, kdo byl jeho učitelem a proč namaloval jen tak málo obrazů, jeho dílo nás bude beztak dál provokovat k novým a novým otázkám. To je možná vůbec nejlepší důkaz velikosti jeho umění.
 Johannes Vermeer: Sklenice vína, kolem roku 1658-59. |
 Johannes Vermeer: Žena s váhou, kolem roku 1663-64. |
 Johannes Vermeer: Mlékařka, kolem roku 1657-58. |
