Lolita ukazuje, jak vypadá moderní koprodukce

- Ani ne před padesáti lety vydal Vladimir Nabokov román Lolita, který na sebe upoutal pozornost především díky příběhu, který popisuje. Uvolněnější šedesátá léta sice již nastupovala, ale i tak se příběh zralého muže a mladé dívky stal skandální senzací. Nabokov bez jakékoliv přetvářky a pozlátka popisoval dívku, která se již ve svých čtrnácti letech stala předmětem sexuálního zájmu, který jí nebyl nepříjemný. Román byl napsán v angličtině, tedy ne ve spisovatelově rodném jazyce, ale právě díky tomu se mohl šířit mezi větší masou čtenářů. Jak je vidět z úspěchu knihy, byla Lolita dílem, na které se již dlouho čekalo. Ve své době, pochopitelně, ne nyní, kdy na plátna kin režisér Adrian Lyne přivádí novou Lolitu.

Ze samotnéhop námětu je vidět, že příběh a lineárnost děje nemůže být nikterak komplikovaná. Humbert Humbert se ve svém raném věku zamiloval do dívky, která posléze přišla nešťastnou náhodou o život. Od té doby se Humbert fyzicky vyvíjí, ale psychicky zůstává u své ztracené lásky. Po ubytování v pokoji paní Hazeové objevuje její dceru a příběh se rozvíjí… Bláznivá cesta po Spojených státech, krize muže, kterého psychicky a materiálně vydírá mladá dívka, či odpovědnost za vlastní činy, to vše se dá při troše pozornosti najít ve více jak dvou hodinách. Adrian Lyne se nemusel moc snažit, jako otec několika kasovních trháků (9 a 1/2 týdne, Flashdance, Osudová přitažlivost) si přizval dobrého herce a zbytek za něj udělal samotný Nabokovův román.
Volba Jeremy Ironse do hlavní role Lolity byla více než chytrá. Jeho nevinný obličej a hluboké oči, společně s kombinací hlubokého citu k mladé dívce, jsou magnetem, který jako jediný dokáže udržet divákovu pozornost až do konce filmu. Za výkon v tomto filmu získal nedávno Irons filmovou cenu EFA, jakéhosi evropského Oscara.
Jeho starší partnerka, matka Lolity, je starou filmovou veteránkou, která prošla nejedním filmem. Melanie Griffith hrála po boku Harrisona Forda v Podnikavé dívce a naposledy se objevila ve snímku Navždy spolu. Ve skutečném světě na sebe upozornila především díky sexuálním skandálům, které se ale paradoxně hodí spíše její filmové dceři.
Patnáctiletá studentka Dominique Swain na sebe upoutala pozornost především díky přirozenému chování, které prezentovala, když byla vybrána na zkoušku Lolity. Ve filmu je vidět, že veškerá energie, která z ní vyvěrá, potažmo i nevinnost a rafinovanost nejsou jen hrané.
Těžko říci, co chtěli tvůrci skrze filmové zpracování slavného Nabokovova románu sdělit. Lolita totiž není erotický film, který by popisoval soužití dvou věkově rozdílných osob a jejich sexuální život. Na to je film příliš “stydlivý”. Ani jako příběh ze života nemá Lolita šanci uspět – pro toto označení je příliš povrchní a naivní.
Americká produkce, která by dokázala z námětu udělat stoprocentní kýč, je potlačována francouzskou spoluprací, která staví film do roviny procítěnějších dramat. Bohužel, ani jedna z jmenovaných kultur nezískala navrch, a tak je film jakýmsi hybridem a kompromisem mezi dvěma kontinenty, které jsou ale oddělené hodně velkým oceánem.

Lolita (USA/Francie 1998)

režie Adrian lyne
scénář Stephen Shiff
hudba Ennio Morricone
hrají Jeremy Irons, Melanie Griffith, Dominique Swain
kamera Joward Atherton
distribuce v ČR Intersonic

Jeremy Irons se svou filmovou dcerou.

Mladá Lolita dovede svést skoro každého muže.

Rodinná chvilka.