V češtině první kniha Strömquistové vyšla před třemi lety, ve Švédsku je však autorka vydává už přes patnáct let. Dosud nejvýrazněji na sebe upozornila do češtiny přeloženým Ovocem poznání, v němž se snaží destigmatizovat pohled na menstruaci.
Potřeba bořit mýty a vyvracet stereotypy autorku neopouští ani tentokrát, a tak v Nejrudější růži pojmenované po básni americké autorky Hildy Doolittleové, opírajíce se o myšlenky antických i současných myslitelů, důmyslně poukazuje na to, kam až představa o lásce a zamilovaní v současnosti může zajít.
Pomineme-li autorčin místy moralizující tón, jež s největší pravděpodobností zrcadlí její politickou orientaci, je Nejrudější růže rozkvétá kniha přínosná, promyšlená, zábavná a v porovnání s Ovocem poznání zajisté v mnoha ohledech dospělejší.
Stromquistová mísí svět popkultury a filozofie, tak aby co nejlépe vypointovala svá tvrzení. Hned v úvodu to schytává herec Leonardo DiCaprio a plejáda jeho partnerek. Autorka se na jeho příkladu snaží dokázat, proč není schopen opravdové lásky a tudíž i v 46 letech neustále střídá ženy po svém boku.
Problém je, že aby na takovou otázku dokázala odpovědět, musela by se opírat o mnohem víc než jen pouhý mediální obraz jeho milostného života. Ten se totiž v případě filmové hvězdy DiCapriova rozměru bude zajisté na míle lišit od skutečnosti. Nicméně – srozumitelná a líbivá zkratka byla potřeba – a držitel Oscara jí snad zase tolik neutrpěl. Rozhodně méně než potenciální globální katastrofou.
Cituje Žižka i Platóna
Důvodů, proč je dnes složité milovat uvádí Liv Stromquistová hned několik – přehnaná racionalita, zaryté hledání sebe sama v partnerovi, všeobecná proměna pohledu na maskulinitu i neschopnost společnosti smířit se stárnutím a smrtí. Stromquistová se v knize odvolává na Platóna, Friedricha Nietzscheho, Ericha Fromma, Sorena Kirkegaarda, ale také současné autory – Slavoje Žižka, Byung-Chul Han nebo Evu Illouzovou. Jejich myšlenky recykluje do lehce stravitelné formy a i díky odlehčené a ironizující vizuální formě je zpřístupňuje široké veřejnosti.
Kromě DiCapria ilustruje, co je dnes na vnímání lásky a zamilovanosti zvrácené i na hitu popové zpěvačky Beyoncé Irreplaceable, reality show Svatba na první pohled nebo přesvědčení, že Samantha ze seriálu Sex ve městě je mnohem víc „cool“ než její kamarádka Charlotte. Z historie pak využívá životního příběhu zmiňované Hildy Doolittleové, hinduistického vyprávění o Šivovi a Párvatí nebo slavné aférky Lorda Byrona a Lady Caroline Lambové.
Nepopiratelná erudice a přesvědčenost bohužel komiksu ubírá i na té troše romantiky a naděje, kterou by mohl nést a po které přitom sama autorka volá. Jakoby se i ve svém psaní nechala příliš ovlivnit racionalitou, egem a přesvědčením, že opravdu každý vztah vykazuje jen a jen znaky „pozdně kapitalistické společnosti“ – od maximalizace užitku až po vnímání partnera jako spotřebního zboží. A to je v porovnání se zbytkem knihy poněkud banalizující perspektiva.
