Přidáme-li k tomu fakt, že dnes osmapadesátiletý Richie patřil do Top 10 nejlepších zpěváků osmdesátých let, je jasné, že jeho koncert byl především svátkem zpěvu.
Pan Zpěvák nabídl tuhému, nicméně pozitivní vibrace si užívajícímu publiku v Sazka Areně svůj dvouapůlhodinový typický mix soulu, country, popu, jazzu, rocku a latinské hudby s takovou nonšalancí, až to občas vypadalo, že se ani nesnaží zpívat a je pouze médiem, kterým s námi komunikuje cosi vyššího.
Svým hlasem a koneckonců i eklektickou směsí hudebních inspirací je naživo až překvapivě podobný Philu Collinsovi. Oproti jeho rockové naléhavosti však v sobě má víc černé taneční uvolněnosti a mainstreamové elegance. Je víc pro dámy. Už jen tím, že s písněmi zbytečně neexperimentuje a sází na bezpečí jejich notoricky známé podoby.
Koncertní turné Coming Home má obrovskou výhodu ve své uměřenosti. Hlavní roli tu hraje muzika a zpěvákovo charizma. Diváci vědí, co mohou očekávat, takže není třeba dohánět celkový dojem nabubřelými efekty a podbízením se.
Stačilo sázet jeden slavný hit za druhým. Překvapivě velkou část přitom tvořily pro české publikum méně známé písně ze sedmdesátých let, kdy zpíval se skupinou Commodores. Dramaturgický záměr je jasný.
Tehdejším svižným disko funkem se snažil vybalancovat nebezpečnou jednotvárnost svých populárních balad. Ty zvládl skoro všechny včetně svých vrcholných čísel Hello nebo Say You Say Me, aniž by přitom spadl do svůdných vln sentimentu. I tak jich pár chybělo.
Drobnou vadou na kráse byla místy přílišná staroba. Pokud šlo o písně ze sedmdesátých a osmdesátých let, byl Richie téměř dokonalý. V modernějším repertoáru s dusajícím elektronickým spodkem už tak přesvědčivý nebyl a ani se ho zbytečně nesnažil nabízet.
A když ještě navíc zadní projekce místy používala oblíbené filmařské triky ze sedmdesátých let, dostávala show až přehnaně mnoho prvků retra.
Lionel Richie
Sazka Arena Praha, 9. března 2007, pořádala agentura Interkoncerts.
Hodnocení MF DNES: 80%
