Navíc mezi šesti oscarovými nominacemi chybí jediná opravdu zasloužená, pro dětského představitele indického chlapce, který se ztratil, adoptovaný skončil v Austrálii a teprve v dospělosti se vydal hledat svou původní rodinu.
Se slavným Milionářem z chatrče má Lion společnou jednak fascinující náladu lidských mravenišť, jednak samozřejmost, s níž indické děti přijímají svůj úděl od tvrdé práce po umění přežít na ulici. První polovina, jíž kraluje malý Sunny Pawar, ztělesňuje noční můru všech rodičů světa, opuštěného klučinu v liduprázdném vlaku, děsivém vězení na kolejích, které ho propustí až o šestnáct set kilometrů dál v neznámém velkoměstě. I tady se vyplácí promyšlená práce s kamerou, která všechny nové zážitky zprostředkovává očima pětiletého chlapce: strach, zvědavost, osamělost, touhu po příchylnosti a současně instinktivní dar vycítit hrozbu.
Ke cti převážně televizního režiséra Gartha Davise také slouží, že při líčení rizik od zdánlivého ochránce až k poměrům v nalezinci si vystačí s náznaky, účinnějšími než doslovnost. A při lekcích bontonu před adopcí si dovolí i humor.
Jenže dobrodružný nádech končí okamžikem, kdy se na scéně zjeví nonstop slzící Nicol Kidmanová v roli adoptivní maminky, svatější než všechny blahoslavené včetně matky Terezy, a následný skok do hrdinovy dospělosti už je úplně jiná káva, v podstatě přehlídka chápavých, ohleduplných a šlechetných lidí. Hochovu roli přejímá Dev Patel proslavený před devíti roky právě Milionářem z chatrče, ovšem nyní již hollywoodsky pěstěný typ moderního Sandokana, jemuž scénář vnucuje citově přepjaté, bolestínsky melodramatické váhání mezi matkami, o zbytečně přilepené love story nemluvě.
Svým způsobem přináší Lion unikátní příklad, jak se dá slibný film srazit během pár vteřin z pravých oscarových výšin taktak k nominacím, jež by slušely spíše humanitární organizaci. Nicméně pro Google a jeho aplikaci Google Earth, která návrat řídí, je to reklama snů.
