Zjevně jím míní hlavního hrdinu, jenž ještě po třicítce bydlí u rodičů a vyhnat ho odtud může jen profesionální svůdkyně, pokud se do něj nezamiluje doopravdy. Jenže označení „lemra líná“ padne stejně dobře celé téhle romantické komedii.
Rovnou k slzám
Dobrá komediální romance se od smíchu prokouše k slzám, špatná humor vynechá a rovnou propukne v pláč. Ani Lemra líná se vtipem nezdržuje: konverzace kolísá mezi rozhlasovou kulisou a sociologickou debatou v televizi. Jiskřivost, říznost, drzost nepěstují ani situace, připomínající spíše reklamy na jachting, paintball a další kratochvíle.
Totéž se týká obou herců. Matthew McConaughey a Sarah Jessica Parkerová působí vlažně, jako by se znali jen z reklamního spotu na velice dietní colu. Na jejich obranu však nutno říci, že s výroky typu „Promiň, živila jsem se nečestně“ se vlastně nic pikantnějšího ani podniknout nedá.
Epizodní postavy přátel mají sice vděčnější úlohu, ale moc parády taky nenadělají, jestliže půl příběhu tvoří tak průhledná zápletka a druhou půli slovní unylost. Paradoxně se až zasteskne po nechutnostech, které by člověka pobouřily nebo alespoň probudily. V Lemře líné se neděje nic pohoršlivého, přehnaného, dráždivého, nepatřičného; jen se lenivě táhne jako gumová večeře ohřívaná v mikrovlnce, stoprocentně nezávadná a nezáživná.
Dokonale sterilní historka o milých lidech, kteří dělají chyby, ale myslí to dobře, pročež se navzájem omlouvají, objímají, dojímají, poplácávají a podávají vysvětlení, projde mimo a nezanechá stopu. S výjimkou jediného motivu: četného, překvapivě útočného zvířectva od veverky přes ještěrku po delfíny, jehož smysl je tak neskonale hloupoučký, že se nedá zapomenout.
