Lidé se rozloučili s Jiřím Sovákem

Stovky lidí zaplnily v pátek odpoledne pražské Národní divadlo, kam přišly vzdát poctu herci Jiřímu Sovákovi. Ten zemřel 6. září ve věku nedožitých osmdesáti let. "Byl umělcem vskutku národním, aniž k tomu potřeboval dekret, byl umělcem lidovým - Češi mu rozuměli a milovali ho," řekl o Jiřím Sovákovi při obřadu posledního rozloučení ministr kultury Pavel Dostál.

Radovan Lukavský při rozloučení s Jiřím Sovákem v pražském Národním divadle. | foto: MAFA - Dan Materna

U rakve vystavené v záplavě květů na jevišti historické scény, kde Sovák působil v činoherním souboru od roku 1966 do roku 1983, se v čestné stráži vystřídala řada jeho hereckých kolegů.

"Jiří Sovák nám přinášel humor a dobrou náladu, byl to muž, který rozdával smích," připomněl šéf činohry Národního divadla Josef Kovalčuk. Smrti se Sovák podle herce Václava Postráneckého nebál. Vadilo mu prý jen, že je to "nafurt".

Jiří Sovák (původním jménem Jiří Schmitzer), dlouholetý člen činohry Národního divadla, který je znám z filmů Světáci, Dařbuján a Pandrhola, Zabil jsem Einsteina, pánové či "Marečku, podejte mi pero!", obdržel v březnu letošního roku prestižní divadelní ocenění Thálie za celoživotní mistrovství.

Nejznámější filmy Jiřího Sováka

Až přijde kocour (1963)

Hrdina má strach (1965)

Dýmky (1966)

Kdo chce zabít Jessii? (1966)

Světáci (1969)

Zabil jsem Einsteina, pánové (1969)

"Pane, vy jste vdova!" (1970)

„Marečku, podejte mi pero!” (1976)

Ať žijí duchové (1976)

Jak se budí princezny (1977)

Co je doma, to se počítá, pánové... (1980)

Zralé víno (1981)

Mladé víno (1986)

Divoké pivo (1995)

Kolja (1996)

Návrat ztraceného ráje (1999)

Jako zapsaný komik, měl Jiří Sovák o negativní role nouzi. Jednu mu přiřkl Vojtěch Jasný ve filmu Až přijde kocour. Ale Sovákovo pojetí bylo spíše zlehčující, sám k tomu řekl: "Nikdy nechci dělat negativní postavu jako odstrašující příklad. Jednak v ní chci najít vždycky něco lidského, pochopit pro sebe její přístup k věci. Člověk není špatný proto, že chce být špatný. Nikdy si neříká v životě: teď budu padouch. Ale vždycky je ničema proto, že něco sleduje, a jak to dělá. A když na to vezmete takový moliérovský pohled, určitou nadsázku, vezmete mu to, nač je pyšný, a to mu zesměšníte, dostanete se na jeho kořen. Zvládnout negativní vlastnosti, to je i kus odvahy odhlalovat sám sebe".

Jak popisuje Andrej Halada ve své knize 77 českých filmových komiků, pro Jiřího Sováka bylo osudové setkání s Vlastimilem Brodským. Možná, že tihle dva (jeden vysoký a odměřený, druhý menší a vlídnější) byli předurčeni stát se klasickou filmovou dvojicí, ale i přes časté potkávání se na filmovém plátně se tak nestalo. Jako partneři se poprvé společně objevili ve snímku Zdeňka Podskalského Kam čert nemůže, následovaly veselohry Spadla z měsíce nebo Florián, později přišli například fenomenální Světáci.

Jiří Sovák se narodil v prosinci roku 1920. Jeho otec byl hostinský, nechtěl o divadle ani slyšet, a tak synovi nezbývalo, než na prkna, která znamenají svět, utéct. Za okupace pracoval ve Waltrovce a po večerech hrál na scéně v Rokoku, po válce nastoupil do divadla E. F. Buriana. Dostával se především ke komediálním rolím a to také předurčilo jeho příští divadelní i filmovou dráhu: od padesátých let platil za zavedeného komediálního herce.

Diváci si zavzpomínají u televize

Česká televize uvede v neděli po poledni dokument z cyklu společnosti Febio Genus, který v roce 1995 s Jiřím Sovákem natočila Simona Oktábcová. Režisér Ivo Paukert navíc připravuje vzpomínkový střihový pořad, který se na obrazovkách objeví zřejmě začátkem října.

Od šedesátých let vytvořil Jiří Sovák desítky dalších rolí, ve kterých povětšinou opustil polohu charakterního herce a osvědčil se jako talentovaný a rozený komik, který jako by svým mistrovstvím navazoval na kolegu Jaroslava Marvana. Na divadelních prknech působil řadu let v Národním divadle, které ze zdravotních důvodů v roce 1983 opustil. Svoje herecké mistrovství dokazoval nejen na stříbrném plátně a divadle, ale také v televizi. Kdo by neznal seriály jako Byli jednou dva písaři (partnerem tu byl Miroslav Horníček) a Chalupáři, kde Sovák sdílel společnou domácnost s Josefem Kemrem? Nebo etudu s názvem Uspořená libra či pohádkového Viga z Arabely?

Letos v březnu Jiří Sovák osobně převzal cenu Thálie za celoživotní mistrovství. Svým chováním a vystupováním přesvědčil všechny přítomné i televizní diváky o svém věčném optimismu. Smrtí Jiřího Sováka jsme tak přišli nejen o geniálního herce a komika, ale také velkého člověka.