Z inscenace Jindřich IV. | foto: Archív Letních shakespearovských slavností

Lichý Falstaff z Hradu: Možná jsem typ jako Werich, ale nemůžu za to

  • 3
Norbert Lichý, člen ostravského divadla Petra Bezruče, září na shakespearovských slavnostech. Hraje Falstaffa v Jindřichovi IV. Když hrál v Rozmarném létě, srovnávali ho kritikové s Rudolfem Hrušínským, teď se píše, že Lichý hraje jako Werich.

"To je věc kritiků a jejich potřeba škatulkovat. A mě to mrzí, protože mi tím vlastně naznačují, že někoho kopíruju. I když společnost je to krásná. Jsem možná podobný herecký typ, jako byl Jan Werich, ale už tato myšlenka je víc než troufalá. Není to vědomé a nemůžu za to," říká Lichý.

Werich Falstaffa miloval. Jak to máte vy?
Falstaff je člověk, který žije život naplno. Z každé maličkosti umí udělat věc, kolem níž se točí celý svět. Je to požitkář, přirozený filozof, člověk s obrovským srdcem. Ale také chlap, který jde přesně za svým cílem. Svým vtipem a rozumem ovládl podsvětí a touží svoji moc, kterou má tam dole, rozšířit i o moc, která je nahoře, na dvoře králů. Miluje srandu. A má rád prince Jindřicha, zároveň si ovšem uvědomuje, že Jindřich jsou jeho schody do nebe. Falstaff věří v opravdové přátelství a že slovo platí, v tom je jeho naivita. A na to nakonec dojede. Mám to podobně, taky věřím tomu, že dané slovo platí. A jsem stejný požitkář.

Toužil jste si ho zahrát už dřív?
Říkal jsem si, že jsem na Falstaffa ještě mladý. U nás v Ostravě v Divadle Petra Bezruče jsem navrhoval, abychom hráli Werichovu variaci na Shakespeara, Falstaffovo babí léto. A divím se, že se to nikde nehraje.

Proč ne? To je přece krásný text.
Říkali, že tady není žádný Werich, tak je to prý nehratelné.

To je zvláštní argument.
To je argument těch, kteří divadlo studují. Já ho nestudoval, tak se v tom nevyznám.

Pořád to cítíte jako handicap, že nemáte hereckou školu?
Když jsme zkoušeli Jindřicha, přidělili mi úžasnou učitelku, která mi dávala lekce jevištní mluvy, učila mě práci s dechem. Jsem u divadla sedmadvacet let a některé věci jsem objevil teprve teď. Schází mi i kontakty, které vznikají na škole, spolužáci, které bych znal.

Jak se vám zkoušelo na Hradě? Shakespearovské slavnosti mají pověst dost vyčerpávajících nočních zkoušek.
To bylo hodně náročné. Měsíc jsem jezdil z Ostravy, pak jsem naložil maminku a psa a nastěhovali jsme se dočasně do Prahy. Nejhorší byl přesun ze zkušebny, kde je slyšet každé šeptnutí, do prostoru purkrabství, kde není slyšet vůbec nic. Zkoušíte v noci, představení je krásně nasvícené, už z toho začíná být divadlo a pak zjistíte, že první polovina se stejně bude hrát za světla. Pak do toho začne pršet. Takže mě tři dny před premiérou stihla horečka, antibiotika a dvě zrušené generálky. Ale divadlo má tuhý kořínek, vydrží vše, kromě hlouposti a nýmandství.

V ostravském divadle jste skládal i hudbu k představením. Tady ji dělal Jan Muchow.
A krásně. Má to atmosféru. Tohle je muzika, která je o pár let dál, než vidím já. Já jsem dítě bigbítu, tady jde o počítače. Možná bych ale měl zlepšovák: zvukové bedny by mohly být i za lidmi a občas by se v nich mohlo něco šustnout. Jako v kině. Když se kdysi začalo promítat Dolby Surround, šel jsem na Jurský park. Když za mnou přeběhl ten ještěr, málem jsem zařval, jak jsem se lekl. Ale byl jsem šťastnej, že zvuk může být takhle dokonalý. Takové vychytávky mám rád. Proč tohle někdo na divadle neudělá? Asi budu muset být první...

Kdy jste se poprvé setkal se Shakespearem?
V šumperském divadle jako elév, dávali jsme Sen noci svatojanské. Hrál jsem dvě velmi vedlejší role, byl jsem hubený, měl jsem na sobě saténové kalhotky a foukal jsem do roury od varhan, které byly na scéně. U Bezručů jsem se pak výrazněji se Shakespearem potkal jako Claudius v Hamletovi v režii překladatele Jiřího Joska. To byl Shakespeare bez kulišáren a modernizací. K Bezručům chodí na představení hodně mlaďochů, kteří by to jinak nečetli. Člověk by měl tyhle důležité hry poprvé poznat tak, jak je autor napsal, aby se pak mohl srovnat třeba s tím, že Hamlet jezdí na koloběžce a je ženská.

Shakespeare zemřel před čtyřmi staletími, v čem je aktuální?
To je omyl, Shakespeare stále žije. Je aktuální a současný úplně ve všem. Co slovo, to perla. O charakterech, o lidech. Láska je pořád stejná, lidé a jejich duše také. Mění se jen prostředky, kterými lásku nebo moc získáváme, ale jinak je to stejné jako tehdy. Člověk, který to dokáže pochopit a pojmenovat, zůstává nesmrtelný.

Hrajte o volné lístky

Portál iDNES.cz a pořadatelé Letních shakespearovských slavností vás zdarma zvou na představení Macbeth. Volné lístky jsou na představení od 5. do 10. sprna.