V lednu zemřel František Filip, který byl považovaný za nejlaskavějšího českého režiséra. Vy jste patřila k jeho oblíbeným herečkám, měla jste role v seriálu Byl jednou jeden dům, ve filmu Nezralé maliny... Co se vám vybaví, když se řekne jeho jméno?
Že měl strašně rád herce. A oni měli rádi jeho. Bavilo ho se na ně dívat, jak pracují, a taky je pracovat nechal. Sama jsem zažila situaci, kdy neříkal „stop“, a tak nám umožnil hrát dlouhé minuty. A čekal, že i my přispějeme svým nápadem. Ono to vypadá jednoduše. Ale není moc režisérů, kteří mají pevný plán, a k tomu dají herci možnost si postavu ozvláštnit a udělat ji jedinečnou. Já už toho zažila hodně. Režiséry, kteří měli jasně danou cestu, a proto nechtěli, aby se jim do toho mluvilo. I ty, co neměli žádnou představu. A nechali herce dělat si, co chtěli. To taky není dobře, protože nemám iluze o tom, že bychom toho sami dokázali dost vymyslet. František byl pro mě režisér ideál, a k tomu měl i velké srdce. Na seriál Byl jednou jeden dům vzpomínám s velkou nostalgií. Hrála tam absolutní elita. I menší role byly obsazeny hvězdami. Na té pavlači se snad nevyskytoval jediný herec, který by nebyl skvělý.
Manžel je druhou půlkou mé bytosti. Na muže jsem měla štěstí, nemohla jsem si vybrat líp.
