RECENZE: Letní Letnou ovládl strach z vlků i mše kanadských dřevorubců

Označovat Letní Letnou pouze za novocirkusový festival by bylo mylné. Vedle čistě pohybových představení tu najdeme i ta na pomezí činohry, či dokonce klasického cirkusu. Rozdíl žánrů krásně vykreslují dvě novinky ze zástupu letošních zahraničních hostů.

T1J (Théâtre d’un Jour) – Strach – a fear song
Třeba belgický soubor přivezl přesně to, co lze jako nový cirkus označovat. Jejich představení je sice postavené na akrobacii a gymnastických výkonech, ovšem akrobaté zde vystupují v rolích, berou na svá bedra příběh, který divákům vyprávějí. Inscenace s trochu komplikovaným česko-anglickým názvem skutečně vypovídá o strachu. Za vyprávění a teskných tónů v podání Jeana-Louise Cortese a (nejen) jeho těreminu se propadáme kamsi do obecného podvědomí lidstva, kde strach sloužil jednak jako pojistka k záchraně života, jednak coby výzva, kterou je třeba neustále překonávat.

Belgičané své melancholické vyprávění okořenili zpěvem Julie Calbete, zpěvačka se místy dostává až do operních poloh, což u novocirkusových představení není časté. K nejsilnějším momentům večera, kde se akrobacie koná tak nějak mimochodem, patří chvíle, kdy se dva artisté za pomoci jednoduché masky promění ve dvojici vlků a jako zhmotnění strachu smýkají spící akrobatkou. Jejich pohyby dokonale kopírují ty zvířecí, atmosféra by se dala krájet.

Malý stan připomínající jurtu ostatně už svou dispozicí nabízí divákům těsné sepětí s vystupujícími, však i oni sami čas od času zapojí některého z nich do děje. Vrcholem večera je navíc přechod jednoho z návštěvníků přes bedra účinkujících na pomyslný druhý břeh. Soubor T1J prostě na Letnou přivezl něco odlišného, co bude ještě dlouho rezonovat.

Strach – a fear song

80 %

T1J (Théâtre d’un Jour)

Cirque Alfonse – Tabarnak
Na klasické odpočinkové vystoupení naopak láká kanadská rodina Cirque Alfonse. Skupina vousáčů sem dorazila už před dvěma lety, kdy pobavila i pohoršila lascivní show v dobovém Spiegeltentu. Letos je v Praze s kusem, který je přístupnější i nejmladší generaci.

Soubor zakládající si na imagi kanadských dřevorubců koncipoval svou novinku jako cirkusovou mši. Začíná se ostatně tím, co je pro Kanaďany téměř náboženstvím – hokejovou atmosféru evokují kolečkové brusle, hokejky, skandování i procítěný zpěv.

Tabarnak

70 %

Cirque Alfonse

Slovo z titulu je původní quebecká nadávka, jejíž lingvistický původ lze vysledovat ve slově tabernacle označujícím eucharistický svatostánek. Pro kanadské akrobaty takové svaté přijímání představují ty nejlepší výkony, ať už v lidské pyramidě, na provaze, v kole nebo třeba na houpačce.

Ke standardním výkonům soubor přidává nakažlivou náladu, která dokáže velice brzy rozhýbat celý stan, publiku pak k euforii stačí relativně málo. Pomáhá i živá kapela.