Letošní sezona letních hudebních festivalů mohutně přesahuje klasické rozmezí dvou prázdninových měsíců. Začalo se červnovým Votvírákem, Metronomem a Aerodromem, a na druhé straně se přetéká do září, kdy se ještě koná poslední zastávka Kryštof Kempů v Lokti nad Ohří či Létofestů, které vyvrcholí dokonce až následující víkend v Liberci.
Na přelomu srpna a září se koná také Soundtrack Poděbrady, festival filmové hudby a multimédií, kde už se představil například filmový skladatel Eric Serra nebo muzika z počítačové hry Kindom Come: Deliverance. Nicméně většinu velkých akcí máme za sebou. Jaké byly?
Tentokrát do letního festivalového rybníčku vpluly dvě štiky. Ani Aerodrome, ani Létofest sice nejsou nové přehlídky, obě se však zásadním způsobem rozšířily. Létofest jde ve stejném duchu jako konkurenční Hrady CZ – je to dvoudenní putovní festival zaměřený výhradně na tuzemskou hudbu. A letos sáhl po velkých jménech, lákal totiž na Wanastowi Vjecy a Kabát. Obě kapely se uvedly v dobré formě, vyznění celé akce konkrétně 3. a 4. srpna v Brně však bylo příliš pouťové. Vyřvávajícím a blikajícím stánkům už k „dokonalosti“ chyběly jen kolotoč s labutěmi, střelnice a děti zvracející cukrovou vatu.
Bez hotovosti je to kříž
Aerodrome nasadil laťku vysoko. Do odlehlého areálu na letišti v Panenském Týnci dovezl velká jména – rapery Wize Khalifu či Macklemora, u nás oblíbené tvrdé kapely Limp Bizkit, Hollywood Undead či Parkway Drive nebo legendární Nine Inch Nails. Po několika letech se u nás představila také Lana Del Rey, která mezitím přerostla ve hvězdu první velikosti, ovšem návštěvníky zklamala nevýraznou show a údajně zpěvem na playback. Vystupovala i v Budapešti na Szigetu a tam zpívala zcela jistě naživo. A také bohužel dost falešně.
Výrazný line up Aerodromu přinesl trochu problémy tradiční přehlídce Rock for People, která se konala jen týden poté a přilákala o poznání méně lidí než běžně. Velkých akcí se zahraničními jmény už začíná být víc než dost a peněženky hudbymilovných návštěvníků na to nemusí stačit. Snad se v příštích letech situace nějak srovná.
Který festival vás bavil nejvíc?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 čtvrtek 6. září 2018. Anketa je uzavřena.
Zároveň Aerodrome přinesl novinku v podobě bezhotovostního placení u stánků s občerstvením. Porodní bolesti pilotního systému zažil i letošní pražský Metronome. Nutnost řešit registraci a nabíjení účtu, převody nevyčerpaných prostředků, poplatky za vrácení peněz nebo dodatečné dobití mnohé zvedly ze židle. A k tomu občasné výpadky, které ve frontě na pivo mezi dvěma koncerty prostě naštvou.
Jasně, jsou to pravděpodobně mouchy, které se v dalších letech vychytají. Přitom někdy stačí podívat se ke konkurenci. Systém známý jako „cashless“ bez větších stížností funguje třeba na metalovém festivalu Brutal Assault v Jaroměři a problémy nebyly ani na již zmíněném Szigetu, který letos přivítal přes půl milionu návštěvníků. Tam navíc lze platit přímo debetními kartami jednoho z poskytovatelů, takže náramky si nabíjejí jen ti, kdo mají kartu od jiné firmy, nebo sami sobě nevěří a chtějí mít nad útratou větší kontrolu.
John Cale i Pharrell Williams
Po hudební stránce však byla letošní sezona vymazlená. O velkých jménech aktuální světové scény, která dovezl Aerodrome, už byla řeč. Festival Metronome jako na headlinery vsadil na dvě legendy elektronické hudby – Massive Attack a The Chemical Brothers. Vedle nich se však představili třeba zástupci kultovních kapel The Velvet Underground nebo Talking Heads, tedy John Cale a David Byrne.
Colours of Ostrava tradičně drží laťku své dramaturgie vysoko. Tentokrát byla jejich hlavním lákadlem kapela N.E.R.D. Pharrella Williamse, ale daleko víc zaujali mladý písničkář George Ezra, skvělá soulová zpěvačka Joss Stoneová anebo svérázný bluesman Seasick Steve.
Takže jsme se letos nenudili, ačkoliv na opravdovou světovost tuzemské velké festivaly ještě stále nedosáhly. Když si opět pomůžeme srovnáním se Szigetem, který trvá týden a každý večer má nejméně jednu skutečně velkou a současnou hvězdu, o tom si naše hlavní přehlídky můžou nechat zatím jen zdát.
Jistě že za to může velikost zdejšího trhu a koupěschopnost českého publika. Světovost tedy dosud suplují hlavně žánrové přehlídky. Na už zmíněný Brutal Assault, který milovníkům tvrdých kytar letos dovezl kapely Suicidal Tendencies či Behemoth, například ze tří čtvrtin míří fanoušci ze zahraničí. A to není špatná vizitka.
Že je velká hudební přehlídka drsný byznys s napjatým rozpočtem, je nasnadě. V jedné věci by si však pořadatelé měli dupnout. Jsou to ty vyhrávající diskotéky od každého druhého stánku s alkoholem a z toho plynoucí nemožnost uniknout a dopřát uším aspoň na chvíli klid. U „pivních“ akcí se to dá ještě pochopit. Velké přehlídky, které vozí zajímavější zahraniční jména, by si to skutečně mohly odpustit.
Není potom od věci navštívit „rodinný“ festival na Okoři, kde je jedno jediné pódium, není nutné někam neustále přebíhat a lidé si kus od stage klidně rozloží deku. Obří akce mají něco do sebe a toto je příjemná změna.
