Wolfgang Amadeus Mozart

Wolfgang Amadeus Mozart | foto: Profimedia.cz

Letní Don Giovanni je pouhým hamburgrem

V pražském Stavovském divadle se už patnáctou sezonu usadila Opera Mozart. Hraje novou produkci Dona Giovanniho a na svých webových stránkách tvrdí, že jde o vrchol pražské letní sezony.

Diváka uvyklého na určité mezinárodní standardy však zarazí, že se hraje denně, v téměř padesáti představeních se střídá přes čtyřicet zpěváků. Na renomovaných světových scénách se obvykle pracuje s jedním, ve výsledku precizně sehraným obsazením.

Pěvecký vrchol to při nedělní premiéře rozhodně nebyl, určitě ne v porovnání s květnovým hostováním několika zahraničních posil v jinak špatné inscenaci  Národního  divadla. K takovému Geraldu Finleymu může brazilský barytonista Miguelangelo Cavalcanti, jenž v Opeře Mozart ztvárnil Dona Giovanniho, jen vzhlížet. Zatímco Finley přirozeně zpíval nádherně barevným hlasem a part přednášel s nejjemnějšími nuancemi, Cavalcanti na hlas jen silou tlačí.

Při vzpomínce na nosný a objemný bas Maurizia Murara v roli Leporella působil Jiří Sulženko dojmem, že má hlas zapadlý či sražený v nose. Australanka Louise Hudsonová rozhodně nedisponuje natolik vyrovnaným sopránem, aby mohla zpívat na špičkové úrovni Donnu Annu, a tenorista Martin Šrejma v roli Dona Ottavia zněl až zoufale nekultivovaně.

Dirigent Robert Jindra secvičil orchestr v mezích možností, problémům v souhře však nezabránil. Režisér Lubor Cukr za daných okolností, kdy se neustále mění obsazení, nemohl mít větší ambice, než dění na jevišti přibližně naaranžovat v jinak zajímavé scénografii Francouze Gilberta Blina.

Ten se inspiroval návrhy divadelního výtvarníka konce osmnáctého století Josefa Ignáce Platzera a navodil půvabnou iluzi dobové inscenace. Jenomže co se scénou bez vypracované koncepce?

Opera Mozart možná kdysi chtěla být novátorskou scénou. Dnes už jen vyrábí na běžícím pásu „fast food“ pro turisty.

,