Výstava brněnského Domu umění Planet Eden představuje tvorbu československých umělců a designérů z let 1948 až 1978, věnovanou budoucnosti a technickému pokroku

Výstava brněnského Domu umění Planet Eden představuje tvorbu československých umělců a designérů z let 1948 až 1978, věnovanou budoucnosti a technickému pokroku | foto: Otto Ballon Mierny, MAFRA

Letět na Planetu Eden se vyplatí. Výstava ukazuje svět zítřka, který se vydařil

  • 0
Jak vypadá budoucnost, která se nestala? Ukazuje to výstava nazvaná Planeta Eden, která ve středu začala v brněnském Domě umění a na podzim se přesune do pražského Centra současného umění DOX. Kurátorům Tomáši Pospiszylovi a Ivanu Adamovičovi vyšel záměr zobrazit světlé zítřky a lety ke hvězdám dokonale.

Kloubí ilustrace, typografii, kostýmy a plakátky k filmům, grafický design, populární kulturu a současné umění a předkládají k nahlédnutí svět, v němž řada ze starších náv-štěvníků výstavy žila a jejichž dětství spoluutvářel.

Z výstavy Planeta Eden - Burianova vize mimozemských plavidel v románu Přátelé z Hadonoše.Vedle sebe tak stojí Pištěkovy kostýmy k seriálu Návštěvníci a k filmu Zítra vstanu a opařím se čajem, lunochody a rakety na hraní, plakáty Teodora Rotrekla a ilustrace Zdeňka Buriana, ale i volná tvorba Josefa Bolfa, Veroniky Bromové či Pavly Scerankové, kteří v době letů do vesmíru vyrůstali a jež utopistické vize o dokonalém světě ovlivnily.

Vesmír za padesát let

Současní umělci tak mají možnost glosovat snahu svých "předchůdců", referovat o dobývání vesmíru a reagovat na jejich představu budoucnosti v době, kdy žijeme spíš jen dravou přítomností a svět za padesát let si (raději) nepředstavujeme.

Přitom právě v této myšlence je gros výstavy Planeta Eden: v padesátých letech a potom také po Lajčině či Gagarinově výletu mimo planetu měli obyvatelé budovatelské části světa poměrně jasnou představu o tom, jak bude vypadat člověk a vesmír za padesát či sto let. Magický rok 2000 byl synonymem pro budoucnost plnou robotů, dlouhověkosti, podmanění přírodních živlů a cest na okolní i vzdálené planety.

Výstava brněnského Domu umění Planet Eden představuje tvorbu československých umělců a designérů z let 1948 až 1978, věnovanou budoucnosti a technickému pokroku

Kurátoři výstavu rozdělili do sedmi částí, rámuje ji rok 1948 na jedné straně a na druhé Remkův let do vesmíru v roce 1978. Kategorie Film představuje soubor plakátů k vědecko-fantastickým snímkům a je jasné, že se jejich tvorbě věnovaly skutečné špičky českého grafického designu – namátkou Zdeněk Ziegler, autor plakátu k Zemanově filmu Na kometě, či Jan Kubíček, který navrhl plakát k Lipského komedii Muž z prvního století.

Sekce filmu si všímá i kostýmů, tedy oblečení pro lidi, kteří podle tehdejších tvůrců budou žít v naší současnosti. Zjištění, že nechodíme ve stříbrných bundách a nejsme oblečení v duchu představ členů expedice Adam ze seriálu Návštěvníci, je úsměvné. Zároveň, jako většina částí výstavy, však nakonec vede návštěvníka k přemítání o jeho vlastních současných představách o budoucnosti, která se také jednou stane minulostí.

Sekce Svět zítřka mapuje technické vynálezy a ideály města budoucnosti – do nich ostatně tematicky spadá i část výstavy, která je asi nejvýrazněji určená dětem, tedy Sluneční město. Kromě Ohníčků, Pionýrů, časopisů ABC a Čtyřlístků se na "výchově" dětského publika směrem ke hvězdám podílel i Neználek či Knoflenka pocházející právě ze Slunečního města. Tedy z města, kde jsou tamní vynálezci schopní každý mrak rozpustit chemickým práškem a poručit tak větru, dešti.

Z výstavy Planeta Eden - kvaš pro titulní stranu Ohníčku z roku 1953

Z výstavy Planeta Eden - kvaš pro titulní stranu Ohníčku z roku 1953

Z výstavy Planeta Eden - ilustrace k povídce Vlastislava Tomana Bludný Holanďan, Pionýr 1963–1964.

Z výstavy Planeta Eden - ilustrace k povídce Vlastislava Tomana Bludný Holanďan, Pionýr 1963–1964.

Vydařená je i sekce Mezi Radarem a Labyrintem; Radar a Labyrint jsou antologie české sci-fi, na jejichž ilustrování se podílely i tehdejší avantgardní autoři Adriena Šimotová, Jan Kotík či Mikuláš Medek. Ostatně řada umělců nechávala do své volné tvorby promlouvat vesmír zcela dobrovolně – vystavené Rotreklovo Ohrožení z kosmu je toho důkazem.

Zcela opačně pak futuristické výjevy pojala Věra Nováková či Vladimír Boudník: nadšení z budoucnosti chybí a už v padesátých letech u nich v tomhle případě převažují existenciální obavy. Autoři umístili do expozice i několik čtecích stanic, tedy průhledných boxů, v nichž je možné si listovat právě uvedenými antologiemi či sci-fi knihami. Další jsou pak umístěné v obřích fóliích přímo ve výstavě, takže je možné je vidět z obou stran, nejenom přišpendlené ve vitríně.

Svět, který jsme si vysnili

Výrazně vydařené je architektonické zpracování expozice se dvěma "průlezy" do centrální výstavní síně, připomínajícími vstupy do rakety, a také grafické řešení výstavy a katalogu. Ten tvoří samostatnou a excelentně připravenou publikaci. Planeta Eden je velmi povedená a stojí za návštěvu, včetně všech doprovodných programů, tedy satelitů, které kolem ní budou následně obíhat.

Výstava brněnského Domu umění Planet Eden představuje tvorbu československých umělců a designérů z let 1948 až 1978, věnovanou budoucnosti a technickému pokroku

Předkládá návštěvníkovi svět, ve kterém jsme žili a který jsme si vysnili, každý s jinou dávkou skepse. Následná interpretace na škále od nostalgie po znechucení propagandou, je pak na každém zvlášť.

Planeta Eden
Dům umění města Brna, kurátoři Ivan Adamovič a Tomáš Pospiszyl
Výstava trvá do 25. července 2010, vstupné 80 korun
Hodnocení MF DNES: 90 %