Pětatřicetiletá žena žije pod policejní ochranou se svou družkou v Torontu v malém domku, který musela vybavit neprůstřelnými skly. Zbavila se mobilního telefonu, aby bylo složitější ji vystopovat.
Často si najímá osobní strážce. Při veřejném představování její knihy se totiž v obecenstvu vždy najdou muslimové tvrdého jádra, kteří vstávají a křičí na ni, že to ona je problém islámu.
Irshad je muslimka podle svého. Nechodí už do mešity, ale modlí se ke svému Alláhovi. O ramadánu drží poctivě půst, nepije alkohol a nejí vepřové. Dodržuje muslimskou tradici zakát, tedy poskytování almužny potřebným - dává mnohem víc než požadovaná 2,5 procenta ze svých příjmů.
Irshad se narodila v Ugandě, z níž její rodina emigrovala, když jí byly čtyři roky. V Kanadě studovala v madrase, islámské náboženské škole, do svých čtrnácti let, kdy jí učitel řekl, že by jí prospělo, kdyby víc věřila a do všeho nešťourala.
"Kdybych vyrostla v muslimské zemi, asi bych v srdci byla nevěřící," přiznává Irshad ve své knize. "Protože ale žiju v tomto koutě světa, kde mohu přemýšlet, vést rozhovory a zabrousit do jakéhokoli tématu, mohla jsem pochopit, že se ještě nesmím vzdát islámu," dodala.
Teroristické útoky z 11. září 2001 proti USA ji přiměly k tomu, aby knihu napsala. Stejně jako zbabělé reakce umírněných muslimů na terorismus páchaný ve jménu islámského Boha. Usámu bin Ládina považuje za neandrtálce a vyzývá muslimy, aby skoncovali s islámskou totalitou.
Irshad zdůrazňuje, že víra ztratila schopnost být zevrubně zkoumána jako ve zlatém věku v letech kolem 750 až 1250 našeho letopočtu, kdy muslimové vymysleli algebru, vyrobili kytaru a založili první univerzitu na světě. Podle ní se musí oživit islámská tradice nezávislého myšlení.
"Dnes věřím daleko více v možnost liberální reformy islámu, než v době, kdy jsem dopsala knihu, protože jsem narazila na mnohem větší podporu," vysvětluje. Dodává, že očekávala drtivou většinu nenávistné kritiky. V poměru ke kladným ohlasům to prý ale nakonec vychází půl na půl, napsal list Ta Nea.
Časopis Globe and Mail její knihu zařadil na stejný piedestal jako Satanské verše britského spisovatele indického původu Salmana Rushdieho, jen s tím rozdílem, že jde o literaturu faktu. Styl je prý ironický, nevybíravý a neuctivý, ale nikdy trpký.
Irshad se v knize označuje za odmítavou muslimku, která se odmítá zařadit do stáda, armády robotů ve jménu Alláha. Vytahuje na světlo všechny neduhy islámu - izolovanost podle kmenové příslušnosti, hluboce zakořeněný antisemitismus a nekritické přijímání koránu.
Nabízí praktickou vizi, jakou reformou může islám projít, aby byla posílena práva utlačovaných žen a náboženských menšin. Snaží se přimět muslimy, aby zrevidovali základy své víry, píše se na internetové stránce Random House of Canada.
