I Vladimír Dlouhý, který vám cenu "vyfoukl", připomněl vaši sportovní duši, tak se ptám přímo: Copak vám ta porážka nevadí ani jako sportovci? Právě že ta sportovní duše mě s ní smiřuje. Ve sportu prohráváte často, pravděpodobnost, že nezvítězíte, je dokonce velmi vysoká. Takže jako sportovec s tím nemám vůbec žádný problém. Prostě jsem jen suše polkl a měl jsem to za sebou.
A jako herec?
Když jsem získal dvě nominace, Petr Vachler mi říkal, jak je taková situace ošidná. Prý se to už někdy v historii Českého lva stalo, myslím, že šlo o nějakého zvukaře. Tím, že byl nominován dvakrát, se hlasy jeho příznivců rozptýlily mezi oba filmy, a ve výsledku to nestačilo na vítězství ani u jednoho z nich. Takže mě nejspíš taky takhle rozptýlili. A já to přežil, což je pozitivní. V případě rozptylu (směje se).
Ani trošičku Vladimírovi tu cenu nezávidíte?
Ale no trošičku možná jo, jsem ješitný chlap. Ale zas musím říct, že bylo příjemné poslouchat, že - cituji - jsem stejně nejlepší. Vítězi nikdo nepochlebuje, dostane jen suché gratulace. Zatímco mně mobil zaplavily utěšující esemesky a lichotky.
Mluvil jste s Vladimírem o výsledku?
O výsledku ne. Ale to, co mi vzkázal z pódia, úplně stačilo, bylo to krásné a něžné. Pak už jsme si jen párkrát špitli něco málo přes partnerky - seděly mezi námi - ale to se týkalo programu. Po skončení slavnostního večera jsem utekl.
Vím, psal jste, že pro těhotnou partnerku je v Lucerně trochu těsno. No, těsno tam bylo. Ale abych řekl pravdu, spíš to bylo tak, že jsem ji odvlekl a na její pupík jsem se jenom vymlouval. Taky mi to pěkně vyčetla: Co když se chci já a pupík bavit? To nemáme žádná práva? říkala mi. Jenže já už prostě na ty večírky nejsem. Stal se ze mě páprda, pokorně přiznávám.
Je to otcovstvím?
Je to stářím (směje se). Normálně lenivím. Ostatně už to asi zaznamenali i režiséři. Točím seriál pro Novu, jmenuje se Okresní přebor a je - jak jinak - o fotbale. No a já v něm hraju fotbalistu, který už je za zenitem. Čtyřicátník, žádný hřebec, už se trochu zakulacuje, nechce se mu běhat a simuluje nějak častěji než předtím. Samozřejmě, že když dojde na lámání chleba, vzepne se k heroickému výkonu, ale jinak už spíš jen tak pohodlně vegetuje. Celý já.
Moment, seriál na Nově?! Neříkal vy jste náhodou, že televizní seriály mimo ČT nikdy?
Ale no asi říkal. Jenže člověk míní a víte co... Dostali mě na fotbal. A taky na lidi: celé to režíruje kamarád Honza Prušinovský, taky fotbalový mazel. Hraje v tom Ondra Vetchý, Vláďa Hampl, zkrátka samí sportovci. Nova mě nedostala na prachy, dostala mě na merunu.
Když jste mluvil o lenosti, vzpomenete si, kdy jste si byl zakopat naposledy? No jasně, ráno po Lvech.
To jste šel hrát ráno po slavnostním udílení?
A proč bych nešel? Nebyl jsem jediný. Na hřišti ráno klusal i Kryštof Mucha nebo David Ondříček. Paráda.
Vraťme se ještě k vašemu otcovství. V ukázce, kterou pouštěli k vaší nominaci, říkáte, že nemáte zájem šířit svoje geny. Jak se to poslouchá, s těhotnou přítelkyní po boku?
Fakt je, že jsem se tomu docela smál, ve skutečnosti jsem totiž naopak spíš rozsévač. I když je fakt, že jsem měl i období, kdy jsem se množit nechtěl. Přišlo mi nezodpovědné přivádět do toho našeho "žralokózního" světa další tvory. Úplně jsem viděl, jak za mnou můj potomek jednoho dne přijde, zatahá mě za rukáv a řekne: Co jsi mi to provedl, táto?
UKÁZKA K FILMU O RODIČÍCH A DĚTECH
Takže teď už svět "žralokózní¨" není?
To víte, že je. Ale já už se v něm naučil tak nějak želvovitě pohybovat.
To znamená co?
Nevím, tak nějak přijatelně pomalu, klidně, opatrně. Tři kroky zpátky, jeden vpřed a schoulit hlavu, když je třeba. Pokud tohle potomkovi vysvětlím, mám naději, že mi nic vyčítat nebude.
Kopal během předávání cen?
Nekopal, vlnil se. A nejvíc, když slyšel rap.
Těšíte se na otcovství vůbec?
Tak já už hlavně jedno dítě mám. Ale i tak je to výzva. Svým způsobem jsem zvědavý, co to udělá s mým životem i s lidmi kolem. Jestli přijde nějaká změna. Jako že určitě přijde a já jsem na ni kupodivu naladěn. Snad bude pozitivní.
Filmem roku se stali Karamazovi, pro Českého lva si došel i Havel České lvy za nejlepší film a režii získali Karamazovi. Po třech soškách České filmové a televizní akademie si rozdělili Tobruk a nečekaně také Hlídač č. 47. Vůbec poprvé se udělovala cena za dokument, která připadla Občanu Havlovi; pro sošku si s režisérem Miroslavem Jankem přišel i bývalý prezident.
