V Praze jste už hrála Schumanna a Brahmse, nyní hrajete Chopina, často uvádíte i Mendelssohna. Máte tedy zvláštní vztah k romantické hudbě?
Myslím, že každý člověk má vztah k romantické hudbě, a což teprve my, klavíristé! Vždyť v tomto stylu byly pro nás napsány spousty hudby! A příští rok je navíc v hudebním světě rokem Chopinovým, protože uplyne 150 let od jeho úmrtí.
Vyhraněný vztah klavíristů k romantismu je možná také dán tím, že přece jen neexistuje dostatek vynikajících soudobých klavírních skladeb?
Hraji - řekněme - klasiku dvacátého století. Šostakoviče, Prokofjeva, Schnittkeho, znám Ligetiho koncert i Lutoslawského, ale ten se mi příliš nelíbí. Obecně vzato ovšem soudobí skladatelé skutečně nemají klavír jako sólový nástroj příliš v oblibě. Výjimkou je možná ještě Boulez.
Není to tím, že výrazové možnosti klasického klavíru jsou pro soudobou hudbu - zvláště v porovnání s houslemi nebo klarinetem - poněkud limitované?
Něco na tom bude. Častokrát jsem o tomto problému mluvila se Schnittkem i jinými skladateli a všichni mi říkali, že nemohou komponovat pro sólový klavír, protože nemá tu zvukovou bohatost. Takže ho pouze začleňují do početnějšího obsazení.
Máte exkluzivní smlouvu s firmou Teldec, pro niž dnešní a zítřejší koncert natáčíte. K jakým dalším snímkům vás kontrakt zavazuje?
Víte, že vůbec nemám ponětí? Vždycky jen podepíšu smlouvu, a pak zapomenu, co v ní vlastně bylo.
Často jste hrávala se Svjatoslavem Richterem. Jak si vás našel?
To bylo v době, kdy Richter kolem sebe shromáždil skupinu mladých umělců, nejen klavíristů, ale i klarinetistů, houslistů a členů komorních ansámblů, a společně s námi muzicíroval a rozprávěl o hudbě. Mně posléze navrhl společné koncerty.
Měla jste trému?
Tréma nebo strach, to není správné slovo, spíš pieta. Ano, cítila jsem obrovskou pietu. Strach totiž překonáte, kdežto pietu ne.
Jaký vlastně byl Richter člověk?
Ve skutečnosti to byl prostý, nekomplikovaný muž. To jen my si ho dnes často vykládáme tak složitě, možná přeintelektualizovaně. Ve skutečnosti to, co vkládal do hraní, byly především obrovské, hluboké a ryzí emoce. V tom byl velikán.
Vracíte se ještě do Ruska?
Občas koncertuji v Moskvě nebo Sankt Petěrburgu, také dávám benefiční koncerty. Situace v mé otčině je totiž pro obyčejné lidi velmi těžká. Taková, jaká bývala vždy.
Myslím, že každý člověk má vztah k romantické hudbě, a což teprve my, klavíristé! Vždyť v tomto stylu byly pro nás napsány spousty hudby! A příští rok je navíc v hudebním světě rokem Chopinovým, protože uplyne 150 let od jeho úmrtí.
Vyhraněný vztah klavíristů k romantismu je možná také dán tím, že přece jen neexistuje dostatek vynikajících soudobých klavírních skladeb?
Hraji - řekněme - klasiku dvacátého století. Šostakoviče, Prokofjeva, Schnittkeho, znám Ligetiho koncert i Lutoslawského, ale ten se mi příliš nelíbí. Obecně vzato ovšem soudobí skladatelé skutečně nemají klavír jako sólový nástroj příliš v oblibě. Výjimkou je možná ještě Boulez.
Není to tím, že výrazové možnosti klasického klavíru jsou pro soudobou hudbu - zvláště v porovnání s houslemi nebo klarinetem - poněkud limitované?
Něco na tom bude. Častokrát jsem o tomto problému mluvila se Schnittkem i jinými skladateli a všichni mi říkali, že nemohou komponovat pro sólový klavír, protože nemá tu zvukovou bohatost. Takže ho pouze začleňují do početnějšího obsazení.
Máte exkluzivní smlouvu s firmou Teldec, pro niž dnešní a zítřejší koncert natáčíte. K jakým dalším snímkům vás kontrakt zavazuje?
Víte, že vůbec nemám ponětí? Vždycky jen podepíšu smlouvu, a pak zapomenu, co v ní vlastně bylo.
Často jste hrávala se Svjatoslavem Richterem. Jak si vás našel?
To bylo v době, kdy Richter kolem sebe shromáždil skupinu mladých umělců, nejen klavíristů, ale i klarinetistů, houslistů a členů komorních ansámblů, a společně s námi muzicíroval a rozprávěl o hudbě. Mně posléze navrhl společné koncerty.
Měla jste trému?
Tréma nebo strach, to není správné slovo, spíš pieta. Ano, cítila jsem obrovskou pietu. Strach totiž překonáte, kdežto pietu ne.
Jaký vlastně byl Richter člověk?
Ve skutečnosti to byl prostý, nekomplikovaný muž. To jen my si ho dnes často vykládáme tak složitě, možná přeintelektualizovaně. Ve skutečnosti to, co vkládal do hraní, byly především obrovské, hluboké a ryzí emoce. V tom byl velikán.
Vracíte se ještě do Ruska?
Občas koncertuji v Moskvě nebo Sankt Petěrburgu, také dávám benefiční koncerty. Situace v mé otčině je totiž pro obyčejné lidi velmi těžká. Taková, jaká bývala vždy.
