RECENZE: Filipová vtáhla do keltského Oppida, rozjímala i bavila hity

Hudebním i vizuálním zážitkem byl pondělní koncert Lenky Filipové v pražské Lucerně. Písničkářka zde završila jarní část turné k desce Oppidum plné keltských balad. Kromě kapely ji doprovázel smyčcový soubor Brno Strings a živo bylo také na projekčních plátnech.

Právě tematická videa promítaná na třech obrazovkách obdélníkového tvaru zásadním způsobem spoluutvářela atmosféru večera. K vidění na nich povětšinou byly poutavé záběry rozlehlých plání, lesů či dobových obrazců a symbolů. Diváky tím Filipová snáze vtáhla do děje starých keltských příběhů, což se ukázalo hned u úvodního skotského tradicionálu Bonny Portmore. Při něm z projekčních stěn zuřily hromy a blesky, jejichž následkem byly zničené stromy, které následně posloužily k výrobě lodí.

Turné Oppidum

80 %

Autor: Lenka Filipová

Místo konání: Lucerna, Praha

25. března 2019

Zpěvačka a kytaristka zařadila staré keltské balady zpívané ve čtyřech různých jazycích, které zvládla střídat s bravurní lehkostí. Sama přitom z pódia přiznala, že naučit se skotský či irský gaelic nebo bretonštinu pro ni nebyl vůbec snadný úkol. Většina těchto skladeb, za jejichž aranžérskými úpravami stojí virtuóz ve hře na keltskou harfu Sean Barry, má spíše meditativní a rozjímavý charakter. Posluchačsky proto šlo o koncert z kategorie středně náročných.

Jeho celkové vyznění Filipová odlehčovala nejen vyprávěním historek, ale i střídáním písní z Oppida s jejími vlastními česky zpívanými hity. Jakmile zazněla některá z dobře známých melodií, publikum pokaždé pookřálo. Řeč je o písních jako Zamilovaná, Dobrý bůh to ví, Prý se tomu říká láska nebo Věnování, za jejichž texty písničkářka opakovaně děkovala do nebes Zdeňku Rytířovi. Speciální vzpomínku si zasloužil i Karel Zich, to když došlo na jejich společný song Mosty.

O tom, že koncerty k desce Oppidum jsou pro interpretku mimořádné, svědčilo také nástrojové obsazení. Vedle její kapely v čele se Seanem Barrym, který kromě keltské harfy podle potřeby sáhl třeba i po akordeonu, nechyběl na pódiu ani smyčcový oktet Brno Strings. Aranžérsky tento krok některé skladby posunul do takřka filmové roviny.

Pražskému publiku se však Filipová ukázala především jako velmi variabilní zpěvačka a hudebnice. Silná je i v komorní poloze, o čemž přesvědčila při šansonu Pondělí ráno, když si vystačila s doprovodem kláves. Možná nejpřekvapivější moment koncertu přišel ve chvíli, kdy na pódiu osiřela úplně, nasadila si růžový klobouk a s nefalšovanou rockovou energií začala hrát skladbu Hope and Faith od americké písničkářky Janet Robinové. Tuto nečekanou změnu nálady ocenili diváci mohutným potleskem.

Závěr se celkově velmi povedl. Dramaturgii koncertu se podařilo vystavět tak, aby gradoval. Zatímco keltským baladám, jejichž poslech přece jen vyžaduje o něco větší soustředěnost, patřily hlavně první dvě třetiny vystoupení, finále přineslo větší koncentraci zpěvných melodií. Poprvé se zpěvačka s fanoušky loučila písní Za všechno může čas, podruhé je příznačně nazvanou Ať žije show zvedla ze sedadel.

Mezitím stihla od zástupců vydavatelství Universal Music převzít Zlatou desku za album Oppidum. Je vidět, že ač se od sbírky starých keltských balad nedal očekávat vyložený komerční trhák, své publikum si tento osobitě uchopený projekt našel. Proto je dobře, že s ním Filipová na druhou část turné vyrazí do dalších osmi měst na podzim.