Lenka Dusilová

Lenka Dusilová | foto: Adam Holý

Ráda bych ještě rozvinula svůj solitérský svět, plánuje Dusilová

  • 0
Zpěvačka Lenka Dusilová koncem roku oslavila čtyřicátiny a nyní k této příležitosti jede turné, jež obsáhne dvě desítky koncertů jak s její kapelou Baromantika, tak sólových. Nejbližší ve čtvrtek v Plzni, následně v Liberci, Ostravě, Brně nebo v Praze a poslední 21. dubna v Berouně.

„Koketovala jsem s myšlenkou udělat velký narozeninový koncert, ale nakonec jsem se rozhodla uspořádat turné a vyjádřit jím vděk za to, že můžu léta dělat takovou hudbu, jaká mě baví,“ říká zpěvačka.

Tvrdíte, že je to vyjádření vděku. Je to tak nesamozřejmé, že můžete dělat hudbu, která vás baví?
Dostat se do drážky, v níž se cítím pohodlně, mi trvalo docela dlouho. Mám pocit, že se mi to povedlo vlastně teprve před pár lety. Ale myslím si, že to rozhodně není automatické a hlavně je to děsně pomíjivé. A tím, že téměř každou desku dělám s někým jiným a posluchači mě navíc znají i z písniček, kterým v současnosti nejsem úplně poplatná, cítím, že mě následují lidé, kteří moji cestu akceptují. A za to jsem opravdu vděčná.

Budou koncerty aktuálního turné něčím specifické?
Máme za sebou s Baromantikou dvě studiové a jednu živou desku, a proto chceme repertoár posunout zase dál. Udělali jsme dvě věci a pracujeme na nějakých retrospektivách. Takže bude určitě pozměněný oproti tomu, co jsme hráli poslední rok a půl. Loni jsme měli turné se slovenskou kapelou Longital, tak jsme ji teď pozvali do Brna, kde uděláme 30. března dvojkoncert. Turné je navíc sestavené z koncertů Baromantiky a mých sólových vystoupení. Ta jsou trochu víc ovlivněná divadelním světem, v němž se pohybuju se Spitfire Company. Baví mě infikovat vystoupení hudebními krajinami.

Co si pod tím máme představit?
Lidi uslyší průřez mou dosavadní tvorbou až po Baromantiku, ale budou tam i nedokončené nálady nebo rozdělané a ještě nenahrané písničky.

Takže trochu něco jako scénická muzika, když jste zmiňovala divadlo?
Ono to v podstatě pod to patří, ale opravdu bych si o sobě netroufla říct, že píši scénickou hudbu. Ale naživo vytvářím nálady – pomocí hlasu, kytary a smyček, které dělám přímo během hraní. A ty struktury nějakým způsobem překračují písňovou formu.

Nedávno jste vystupovala ve Spojených státech v rámci společného projektu s tanečnicí Tendayi Kuumba. Jaké to bylo?
Dvakrát jsme vystupovaly v Brooklynu, jednou ve Washingtonu a potom jsme přiletěly do Prahy a hrály jsme na festivalu Spectaculare v Paláci Akropolis. S nápadem na projekt Prague-New York Effects přišla Miřenka Čechová, spoluzakladatelka Spitfire Company a nyní programová ředitelka Českého centra v New Yorku. Tendayi Kuumba je členkou uskupení Urban Bush Women, které se zaměřuje na africké kořeny v různých kulturách a sociálně-politické směřování. Trochu jsem se bála, jak to bude vypadat. Ale nakonec to bylo magické představení.

Co chystáte do budoucna?
Je to ještě trochu v mlze, ale ráda bych rozvinula ten svůj solitérský svět. Příští rok bych to mohla završit třeba nahrávkou, ke které ovšem zatím hledám nějakého producenta.