Premiéru má dnes a zahraje si v něm osm „odvážných“: Simona Babčáková, Jaroslav Plesl, Lenka Krobotová, Klára Melíšková, Tatiana Vilhelmová, Marek Daniel, David Novotný a Pavel Šimčík.
„Všichni improvizovali přirozeně, jako by to dělali celý život. Nikdo z nich není úplně naprogramovaný, nebo to umí báječně zakrýt. Překvapili mě otevřeností, nepředpojatostí a svým jemným skupinovým předivem,“ liboval si Dušek, který herce zásobil poučkami Princip představení je čekání na první větu či Není důležitý příběh, ale dění.
Dušek si není vědom, že by herce učil postupy svého divadla Vizita. „Vizita existuje přes 20 let, takže si všechny její postupy přesně nevybavuji. Snažil jsem se do toho příliš nevměšovat. Vše se odehrávalo samo. Byl jsem spíš udiven.“
Dušek je náš guru, říká Jaroslav Plesl
Jedním z herců Dejvického divadla, kteří si vyzkoušeli improvizaci pod taktovkou Jaroslava Duška, je Jaroslav Plesl. „Improvizace otevírá věci dosud nepoznané,“ říká.
Co vám zkoušení dalo?
S Jardou Duškem jsem se poprvé setkal před patnácti lety na Lidové konzervatoři v Hradci Králové. Ta se však nějak rozpadla a pak jsem ho viděl až loni na představení Vizity, kde hrál s Martinem Zbrožkem a byli neuvěřitelní. Vůbec mě nenapadlo, že bych se s takovým divadlem setkal na vlastní kůži a že bych ho byl aspoň trochu schopen. Proto jsem se na práci s Duškem těšil, ale současně se jí děsil. Jarda je pozoruhodná postava. Šaman napojující se na jiné světy, umí chodit po žhavém uhlí, a přitom je to pohodář se smyslem pro humor a pro lidi. Přesně si uvědomujete, že vám vidí do žaludku a nikdy není netaktní a toho, že se vyzná v lidech, nezneužívá, ba naopak. Zkoušení s ním byla intenzivní makačka, která nám nabídla pohled na sebe, jak se neznáme, na svá klišé a hejble. Je to radost z prožívání okamžiku, a tu si do další práce odnést musíte.
Jak se improvizace vlastně cvičí?
Jarda Dušek je teď náš guru. Během prvního týdne zkoušek naplnil divadlo šamany, věcmi mezi nebem a zemí a delfíny. Ještě předtím nám dal přečíst knihy Čtyři dohody od Ruize a Archetypy šamanské tradice od Angeles Arrienové. Archetypy jsme procházeli na prvních zkouškách a Dušek nás zasvěcoval. Nedokážu definovat most mezi Arrienovou a tím, co se odehrává na jevišti, ale ukládá se to někam do mozku a těla. Při improvizacích tyto archetypy vůdce, učitel, léčitel a vizionář z nás lezou ven a setkávají se. Proces zasvěcování do tajů a zákonů improvizace je strašně citlivá věc. Improvizace má totiž opravdu zásady, které je třeba respektovat, aby vznikl fungující tvar. Především jde o cestu otevření se, odbourání bloků, pak se spojíte s nějakým záhadným kanálem z vesmíru a jde to samo. Vyrábět improvizaci nejde, to je jako když vás někdo nutí do spontánnosti. Jinak jsme vycházeli hodně z pohybu a tance, z muziky, kterou skvěle míchá Alan Vitouš.
Nebojíte se, že podlehnete rutině a začnete se opakovat?
Určitě ne. My jsme dost divoká partička. S Táňou Vilhelmovou a Lenkou Krobotovou jsme založili uskupení Zrůdy na výletě. Říkám to proto, že v hlavách mých kolegů ze Sekece Mazece se pořád budou rodit nějaké zběsilosti, něhy a vášně v nekonečných obměnách. A za to je miluju. My se totiž teď máme strašně rádi - ale fakt!
 Fotografie z představení Sekec Mazec - na snímku Tatiana Wilhelmová, v pozadí Pavel Šimčík. |
 David Novotný a Marek Daniel na fotografii z představení Sekec Mazec. |
 "Všichni improvizovali přirozeně, jako by to dělali celý život," chválí Jaroslav Dušek herce Dejvického divadla. |
 Fotografie z představení Sekec Mazec. |
