Na to jsem vůbec nemyslel. Nechtěl jsem to brát pietně, ostatně ani u herců by to neprošlo. S panem Brodským jsme tvrdě škrtali, on vycítí a odmítá každý sentiment a pan Hubač to přijal. Pokud hercům něco nesedělo, prostě to neřekli. Bylo to takové pozitivní spiklenectví: oni se tvářili, že tu větu zapomněli, já věděl, že bych ji stejně vystřihl.
Nebál jste se, že se hercům vzhledem k jejich věku něco stane?
Jednou jsem nahlédl do pokoje, kde paní Zázvorková a pan Brodský odpočívali - v křeslech tiše spali a ve mně přece jen hrklo. Ale měl jsem víru a instinkt, že se jim nic nestane, čili jsem je nešetřil. Přesto měli spoustu energie: oni kvetli, já chřadl.
Jste si před legendami tak jistý jako před teenagery či neherci?
Já byl spíše zvědav, co je na legendách pravdy, moc o tom nevím, paměti nečtu. Ale všichni mě překvapili pracovitostí, paní Zázvorková fenomenální pamětí. To není fráze: mají mladého ducha, lidský formát a rozhodně se nechovají jako legendy.
Co příběhu o důchodcích řeknou mladí lidé?
Nevím, ale pokud jsou citliví, mají rodiče - proč ne? Máme paradoxní naději, že to, co se teď ve světě stalo a děje, může lidi na Babí léto přivést: za smíchem a úlevným zjištěním, že je možné dožít se vysokého věku v pohodě.
Fotografie z filmu Babí léto. |
Fotografie z filmu Babí léto. |
Fotografie z filmu Babí léto. |
Fotografie z filmu Babí léto. |
Fotografie z filmu Babí léto. |
Fotografie z filmu Babí léto. |
Fotografie z filmu Babí léto. |
Fotografie z filmu Babí léto. |
Fotografie z filmu Babí léto. |
Fotografie z filmu Babí léto. |