Legendární hvězda se vrací

  • 8
Zpěvačka Jana Kratochvílová, která měla velké hity Copánky nebo V stínu kapradiny a jež vyměnila Prahu za Londýn, se vrací s novými českými písněmi. Z její čerstvé desky Uriel se linou prosluněné tóny.

Místo temného rockového chaosu své předchozí kapely nabízí Kratochvílová hudbu, která se zatím nejvíce blíží jejímu legendárnímu stylu.

Illuminati děsili

Jana Kratochvílová byla velká hvězda. Zpívat začala s Country beatem Jiřího Brabce, působila v jazz- rockové Expanzi i Jazz Q Martina Kratochvíla. S kapelou Františka Janečka vyslala do světa hity Song nebo Rok, v časech hluboké totality zpívala o Traileru BX 60 a všichni ji znali podle balady V stínu kapradiny. To už měla kapelu Heval a upsala se reggae i rocku.

Po emigraci do Anglie si své české jméno nechala jen v pasu. Stala se Janou Pope, vydala cenné album Bohemian a po krátkém pobytu ve světě popu se ponořila do undergroundu. Říkala si Z Goddess, ctila vegetariánství, a když v Česku padl totalitní režim, představila se domácímu publiku jako excentrická Heretyka, "bytost z vesmíru", která považovala lidské tělo za pouhou slupku nebo
škebli.

"A tohle všechno jsou vesmírný spiriti!" představovala zpěvačka svoji hřmotnou kapelu Illuminati, která před deseti lety vyděsila i pořadatele. Ti pak zrušili polovinu koncertů plánovaného turné, zatímco lidi marně toužili po hitu V stínu kapradiny. "Nebudu se vracet do minulosti!" rozhodla se zpěvačka, jejíž návrat na domácí scénu byl provázen také smůlou. Například na festival v Trutnově si přivezla živého koně, který měl vynést na scénu rytíře - jinak bratra Jany Kratochvílové. Zvíře si však postavilo hlavu a na pódium je nikdo nedostal.

Na pomoc přišli andělé

Nyní pomáhají zpěvačce andělé. Podle jednoho z nich, Uriela, který prý sestoupil na Zem, aby se stal člověkem, se jmenuje nové album. O muziku se postaral zpěvaččin přítel, skladatel a jeden z nejlepších českých bubeníků Jiří Hrubeš. Kratochvílová, která ráda střídá excentrické převleky, se však nepodobá andělské bytosti. Ve své nejoblíbenější róbě vypadá jako keltský bůh zkřížený s černou vdovou. Z přílby na hlavě vystupují dva rohy, tvář kryje tmavá rouška.

"Mám roušku. Někdo ji nosí z důvodů náboženské víry, mě to baví. Je to hra, neberme všechno tak vážně, hrejme si trochu," sype ze sebe slova jako vodopád a rychle skáče z tématu na téma. Vysvětluje, proč jejich bývalé rockové temnoty nyní prozářilo slunce. "Měli jsme takové období." (Aby je připomněla, zpěvačka zvedla paži a vydala silný metalový chropot.) "Dotkla se nás spousta temných věcí, se kterými jsme se museli vypořádat. Ale to už je za námi," říká.

Nové písně vznikaly naprosto spontánně. "Najednou jsem měla potřebu světla, živé vody, jako když potřebujete prozářit. Fyzické slunce to nedokáže, ale Jirka Hrubeš to umí přivolávat muzikou. Nejdřív jsem napsala texty v angličtině, ale pak jsem se znovu zamilovala do češtiny. Přišla píseň Archanděl spásy a vznikla naše kapela Armadeica," vysvětluje Jana Kratochvílová, která chce kvůli nové desce pobýt nějakou dobu v Česku.

"Tohle je unikátní země. Jak se jí říká? Kocourkov? Tady stojí za to pobýt chvilku dýl. My máme kočky rádi, kocoury speciálně. Tak musíme Kocourkov prozkoumat," slibuje Jana Kratochvílová. 

Jana Kratochvílová, 1976.

Zpěvačka Jana Kratochvílová na Václavském náměstí v Praze. (10. června 2003)