Bíba Brodská, rozená Božena Křepelková, je tenistka, tanečnice a pedagožka dějin baletu, o kterých psala řadu děl. Ale slovníkové heslo nevystihne kouzlo dámy, jež i po devadesátce řídí, učí a z rukávu sype zajímavé vzpomínky. Nejen na muže, jehož příjmení nosí.
S Vlastimilem Brodským se nejprve míjeli na tenise, pak u filmu, kde statovala, až třetí setkání v kamarádčině bytě je svedlo dohromady. „Hodně se bál života. K Vánocům mi dal uherák a celý ho snědl,“ vypráví hercova první žena. Ale brzy se rozešli. „Měl jinou, tak jsem mu dala kufry před dveře,“ líčí věcně.
Jejich syn Marek, herec, muzikant a malíř, tvrdí, že „máma je strašně statečná a silná“, navíc opečovává všechny tři jeho bývalé partnerky. Bíba Brodská však zároveň neváhá vyslovit, co si myslí o synově dráze: „Marek je líný neurotik, ví, co by mohl, ale nevěří si. Třískat do bubnu uměl už každý neandertálec a jako herec je amatér, dobrý jenom díky režii.“ Na druhé straně přiznává: „Jako matka jsem zklamala, syn miloval Janu Brejchovou. Že prý ji má táta radši než mě,“ zmiňuje hercovu druhou manželku.
Legenda Bíba BrodskáČesko, 2014, 52 min režie: Jan J. Vágner hrají: Marek Brodský, Vlastimil Harapes, Jaroslav Slavický |
Ženu, která objevovala i opravovala baletní historii, její studenti milují. Přednáší učivo nadšeně a napínavě jako pohádku nebo detektivku, je pozitivní a vitální. „Nikdy nebyla otrávená,“ tvrdí Vlastimil Harapes. Když jí před dvěma lety k devadesátinám věnovali představení, její první starost byla, kde zaparkuje. „V divadle si sedám na kraj řady pro případ, že bych dostala křeče – ale taky už nemám trpělivost vidět některé věci až do konce,“ přiznává stejně otevřeně, jako když vtipkuje o vlastním soukromí: „Moje fyzická i psychická zdatnost pramení z toho, že jsem sama.“
Přesně a zábavně formuluje, neuhlazuje, nepředstírá. Ať ve filmu hovoří kdokoli, její osobnost všechny přebije. A režisér Jan J. Vágner, který točil i předchozí Diagnózu Brodský, opět krotí vlastní ambice: naslouchá, zaznamenává, žasne.