Jeho nejnovější angažmá zahrnují spolupráci s orchestry v Taipei, řízení Skotského komorního orchestru a spolupráci s operními domy v Římě a Clevelandu. L. Gilgore studoval u F. Ferrary v Sieně a Římě a stal se po dva roky asistentem R. Gandolfa v milánské Scale.
Rozhovor s Laurencem Gilgorem
Jste velmi všestranný dirigent. Část své činnosti věnujete opeře, další patří symfonickým koncertům, avšak máte rád i ostatní žánry. Kde tkvějí kořeny vaší universální muzikality?
Vždy jsem hledal rovnováhu svého hudebního života. Skutečnost, že se během roku více věnuji opeře vyplývá z mého současného postavení i z faktu, že operní představení vyžadují výrazně delší přípravu a mnohem více zkoušek, než symfonické koncerty. Navíc, musím říci, že jsem ještě jako student upřednostňoval kurzy afrického bubnování před kontrapunktem 18. století. prostě jsem poslouchal hudbu jinak, k čemuž mne přivedl právě odlišný žánr. Řídit Piazzolovo dílo mi pomůže posléze lépe porozumět Beethovenovi. Rytmus je pro mne důležitý, tak jako pro celou americkou hudební kulturu.
Jste znám jako velký podporovatel české hudby ve Spojených státech. Kterou část české hudební kultury máte rád a proč?
Ano, řídil jsem mnohé skladby z vaší hudební literatury a jsem vděčen festivalu Pražský podzim, který mne často na cestě k české hudební kultuře vedl. Dával mně poznávat nová díla, orchestry i sólisty. Rád bych hlouběji poznal také českou operu. Slyšet zpívat české operní dílo vaším krásným jazykem, to je zkušenost, již bych chtěl zažít.
Přijíždíte do Prahy řídit velmi přitažlivý koncert s názvem “TANGO”. Jaký je váš vztah k tanci a lidové hudbě?
Folklór a tance jsou základem americké hudby. Navíc mnohá díla klasické světové hudby, třeba Bachovy sólové suity pro cello, jsou založeny na tanečních rytmech. Vzpomínám si například, jak svého času byl tangem uchvácen Kurt Weill a tento tance se opět vrací do obliby. Jde přímo o explozi zájmu a jsem moc rád, že ji zachytil i Pražský podzim. Konce konců mnozí interpreti klasické hudby začínali s populárními žánry, takže se není za co stydět.