Ale přesto: když na ni vtrhla Laura a její tygři, způsobilo to poprask. Nejenže si to přihasila z Mostu, města, které mělo do nějakého tradičního rockového centra daleko, ale přišla s hudbou a stylizací do té doby u nás nevídanou.
Drtivě energická směs rocku, funky, latiny. Africké rytmy. Texty, které mluvily posluchačům z duše a nepostrádaly tehdy čitelné narážky mezi řádky. Literární a vůbec popkulturní inspirace, kterou ideolog kapely Karel Šůcha nevyplýtval jen na saroyanovský název.
Laura a její tygři v roce 1987
A ta jejich vizáž: černé brýle, bílé košile, kravaty. Působili jako svérázná jednotka rychlého nasazení, v jejíž „první linii“ tančil démonický zpěvák a trombonista Martin Pošta a boky vlnila ona „Laura“, tajemná a sexy Jana Amrichová.
Koncerty Laury a jejích tygrů byly událostmi po všech stránkách, a když pak, po pár letech, vytvořila kapela velkolepou Show Tomáše Tracyho, byla to bezesporu první tak bombasticky pojatá rocková akce v téhle zemi.
Na to všechno člověk vzpomíná teď, kdy Laura a její tygři slaví třicáté výročí svého vzniku. A to nejen dnešním koncertem v Lucerna Music Baru v Praze, ale také reedicí debutového alba Žár trvá, které původně vyšlo v roce 1988. Obsahuje první, a ať si kdo chce co chce říká, také nejlepší písničky kapely.
Kapely, kterou potkal možná trochu netypický osud: po demokratizaci poměrů se jí podařilo uchytit se v zahraničí a být ve Francii či Německu známější než doma. Aspoň teď, při výročí, bychom si na ni však měli vzpomenout. A ujistit se, zda její žár stále trvá.
