Před několika dny totiž vydal prohlášení, že dánský filmař se svého úkolu vzdal. Učinil tak po dvou letech intenzivních příprav, poté, co už byly hotovy nákresy scény a světelný design a další inscenační detaily.
"Důvody tohoto rozhodnutí spočívají výhradně v osobním zjištění pana von Triera, že nároky této produkce přesahují jeho síly," uvádí se v tiskové zprávě. Festival současně zdůraznil, že vztahy mezi von Trierem a 84letým Wagnerem zůstávají korektní.
Režisér, který za snímek Tanec v temnotách získal roku 2000 Zlatou palmu v Cannes, měl debutovat nejen v Bayreuthu, ale v opeře vůbec. Podle německého tisku, který veškeré dění kolem Bayreuthského festivalu pozorně sleduje a komentuje, je právě tady zakopán pes.
"Opera je opera a žádný film," konstatuje Frankfurter Allgemeine Zeitung. Ale vzápětí dodává, že vzájemné flirtování opery a filmu nemusí být vždycky marné.
"Filmové hvězdy v německých divadlech, pokud možno i bez znalosti not, bývají zárukou svěžesti. Přinášejí nejen palcové titulky, ale i mládí, naději, hravost, zábavu, napětí a sfoukávání prachu z ikon," zdůrazňuje.
Von Trier se podle listu asi ani tak nezalekl samotné tetralogie. "Daleko pravděpodobněji se svezl na kolena před všemocným bayreuthským mýtem," poznamenává list a připomíná, že mnozí velcí operní režiséři odvedli právě v Bayreuthu pouze průměrnou práci.
"Bayreuth už dávno není pupkem wagnerovského světa. Živé, přiměřeně nové pohledy na Wagnerova díla už dávno nepřicházejí z Bayreuthu, nýbrž z německých městských divadel, od Stuttgartu přes Kiel až po Münster a Meiningen. Ba i v Paříži a v Sankt Petěrburgu, dokonce i v dánské Kodani si ukuli vlastní Prsten Nibelungův.
Bayreuth se stal nadbytečným. Už to není žádný divadelní podnik spjatý s realitou, nýbrž surrealistické společenské letní divadlo, částečně financované státem a v majetku rodiny," konstatuje německý deník.
Zatím není jasné, kdo von Triera nahradí. Korunní princezna wagnerovské dynastie, Wolfgangova dcera Katarina, která se profiluje jako režisérka, se nechala slyšet, že na takový úkol ještě není zralá.
Nicméně tisk spekuluje, že nakonec jí nic jiného nezbude. "Inscenační týmy odpovídající úrovně už dávno nestojí před festivalovým domem frontu. A Katarina by aspoň mohla stavět na praktických zkušenostech svého otce, který Prsten inscenoval dvakrát.
Koneckonců zkušenost se hodí, máte-li inscenovat šestnáctihodinové hudební drama. A bez střihu," uzavírá Frankfurter Allgemeine.
Zatímco Larse von Triera v Bayreuthu neuvidí, jiný debutant začíná právě v těchto dnech ve wagnerovské svatyni zkoušet novou produkci opery Parsifal. Kontroverzní až skandální divadelník Christoph Schlingensief se rovněž netají tím, že má s mýtem plno práce.
"Když člověk čte partituru Parsifala, dostane pekelný strach," zaznamenaly agentury výrok režiséra, který se v Bayreuthu kromě zkoušek prezentuje i přehlídkou svých prací z jiných žánrů.
Schlingensief už naznačil, že nechystá žádnou revoluci. "Nebude to provokace, spíš sebeprovokace," dodal tajemně. Na rozdíl od von Triera chce rozhodně vytrvat až do premiéry 25. července, jíž bude letošní festival slavnostně zahájen. "Dělám to pro Richarda," vysvětlil stručně.
