Doporučujeme

Landa se rozkročil mezi žánry

  • 7
Neofolk je deska, která Daniela Landu zachytila mezi rockem, lidovou písní a folkem. V několika písních nabídl osobní žánr: landovský gospel. To když se hřmění jeho hlasu promění v jakési zasnění či možná okouzlení nebeským tajemstvím, jako je tomu v písni Zlatý drak.

Od Landy se očekává syrové gesto, špinavá poezie, akční postoj dobrodruha, připraveného k výpadu.

Ovšem už v úvodní písni Táta, která rachotí, jak rockový zákon káže, se předpokládaný výraz mění. Silácké výkřiky ("jsem tvůj táta, ratatata!") provázejí pocity odpovědnosti vůči dětem, které táta nebude moci stále chránit.

Dilema pyrotechnikovo je symbolická píseň o klíčovém rozhodnutí. Muž zneškodňující bombu si musí vybrat, který drát přestřihne. Podobně jako on ocitá se každý člověk občas před osudovou volbou. "Doufám, že se k pravdě prostříhám, nesedí tu žádná rada k posouzení," zpívá Landa.

Jeho projev je vždy dramatický. Jakmile zesílí hlas, jde z něho strach, a když vypráví příběh, tají se dech. Landovo charizma ovládne atmosféru každé z deseti písní. Ve skladě Bílá hora Landův hlas a burácející kytary Tomáše Varteckého vymalují bitevní pole jako od Marolda.

Muzikálová píseň Zabte sršně!!! swinguje ve stylu chicagských náleven. A když Landa zpívá "Čaruj, bratře, čaruj", ze zdrsnělé muziky sálá magie. Jeho sugestivní hlas překryje i textové slabiny Protestsongu, který se neohrabaně pokouší probudit apatickou společnost. Landa umí přesně načrtnout melodii. V písni Janek blázen ji dobarví hrubě tesaným rockem i zvukem kramářské kapely, jindy nebeské dívčí sbory zjemní střídmý rytmus marše.

Landovy šansony jsou vlastně mikromuzikály s rozestavenými kulisami hudby a uhrančivou postavou zpěváka, jenž je jednou táta, jindy kazatel, nabádající k záchraně vlasti. Stává se vypravěčem silných příběhů nebo kouzelníkem, hledajícím podobně jako rytíři Jedi jakousi vesmírnou prasílu.

"Nebo sjednocující faktor, který dokáže spojit lidi, aby hodnoty vytvářeli, ne je bořili," říká k tomu Landa. Lze s ním souhlasit, nebo polemizovat, rozhodně zpěvák ve svých písních zosobňuje postavy uvěřitelné.

A více než na předchozích deskách se Landa rozkročil mezi žánry. Janek blázen, houpavá lidovková balada o hledání nesmrtelné lásky, je tou písní, ve které se stylově i myšlenkově posunul asi nejdál.

Vlivem poezie Karla Kryla, jemuž složil hold na koncertu na Vyšehradě, či hledáním nových úhlů pohledu a různých podob hudby se Landa kultivuje. Otevřel si dveře k dalším posluchačům a přitom natočil velmi dobrou desku.