Je to totiž krystalicky dokonalý pop a všechny skladby jsou pecky se singlovým potenciálem, což je vždycky zásadní kritérium těch opravdu skvělých alb – žádná skladba nesmí být jen tak do počtu.
Někteří kritici vyčítají Novozélanďance Ladyhawke její posedlost osmdesátými léty (začíná to už u jejího pseudonymu, který si vypůjčila z osmdesátkového fantasy filmu s Michelle Pfeiffer) a je fakt, že ozvěny popu osmé dekády jsou tu slyšet hodně. Všechny ty synťáky i zvuk kytar, jsou v tom Pet Shop Boys, Cyndi Lauper i The Bangles, ovšem díky skvělé produkci a pěveckému výrazu Ladyhawke to ve finále zní zcela současně, respektive o nic míň současněji než The Ting Tings nebo New Young Pony Club.
Rozhodně tedy žádný retro výprodej. Je to pop, který je setsakramentsky cool, má atmosféru, dobré texty a hlavně fascinující melodie, které chcete poslouchat znovu a znovu. Ačkoliv si Ladyhawke píše skladby sama (ostatně zvládá hrát na deset nástrojů), do finální podoby jí je pomohli dotáhnout vhodně vybraní producenti jako Greg Kurstin (The Bird An The Bee, Kylie) nebo Pascal Gabriel (Dido) a výsledkem je opravdu učebnicově dotažená definice toho, jak má vypadat inteligentní dívčí pop. Tohle by měl být povinný poslech pro všechny zpěvačky, které se většinou spíš marně pokoušejí o totéž.
Ladyhawke - Ladyhawke
Modular/Island
Nej skladby: Manipulating Woman, My Delerium, Paris Is Burning
Hodnocení Filter: 90%