Autorem hudebního nastudování je Miroslav Kořínek a operetní árie si zazpívají například Jiří Lábus, Martin Dejdar, Ladislav Gerendáš, Petr Vacek, Jan Jiráň, Jana Synková či Pavel Nový.
Není to poprvé, co se vysoce muzikální soubor studia Ypsilon pouští do operety: jednou z prvních inscenací Ypsilonky byl Offenbachův Orfeus v podsvětí. Scéna si také během své čtyřicetileté existence několikrát pohrála rovněž s operou, například s Bizetovou Carmen, Mozartovou Kouzelnou flétnou či naposledy s Prodanou nevěstou.
"Chtěl jsem především uvést Oskara Nedbala. Pociťuji dluh k tomuto skladateli, kterého máme zaškatulkovaného jenom jako autora Polské krve či maximálně pohádkového baletu. Nedbalův význam pro českou hudbu byl přitom nesmírný. Byl kupříkladu také dirigentem evropského formátu, který měl velký vliv na to, jak hrála Česká filharmonie," vysvětluje Jan Schmid, kterého poutá také Nedbalův osud.
"Nedbal byl originální osobnost, robustní, v něčem však až dětský člověk. Dopustil se také několika neomaleností, které mu český národ neodpustil. Zejména po založení republiky byl považován za odrodilce a ani odborné kruhy ho zcela nepřijaly, což ostatně trvá dodnes. Stačí si přečíst heslo Nedbal v kterémkoli odborném slovníku," přemítá Schmid.
I české potíže s přijetím Nedbala se v inscenaci objeví. "Inscenace se jmenuje Vinobraní v Ypsilonce, protože jde jakoby o zkoušku na tuto operetu, kdy se ráno rozdělí role a do večera se má dílo nastudovat a uvést. Postupně budou na scéně přibývat kostýmy a nakonec se na ní objeví vlastní Vinobraní," vysvětluje režisér. Na zkoušce se předvede také život souboru, který obnáší například nespokojenost s obsazením, diskuse o tom, zda vůbec Nedbala hrát, či jeho srovnání s jinými mistry operety, například s Franzem Lehárem.
Další důvod, proč by se měl uvést zrovna Nedbal, tkví v potřebě smíchu. "V českém divadle je podle mě málo čistého humoru. Na Nedbala jsme se dívali s humorem, ale bez ironie, satiry či parodie. Důkazem, že v představení může být legrace i bez parodie, je naše Prodaná nevěsta – na Sabinově libretu by se přitom také leccos našlo," uvažuje Schmid, který přes to všechno považuje operetu jako takovou za mrtvý žánr. "Není ale podle mě o nic mrtvější než třeba současný pop. To, co přežívá, je právě hudba, melodie, které právě u Nedbala nemají daleko k lidové písni."
