KW konfrontuje klasickou malbu s materiály, jako jsou polystyrén, fólie, igelit, plastické hmoty, reflexní nátěry atp. Nejde mu o modernistický šok či banální napětí generované nesouvislostí materiálu. V podstatě se mu jedná o romantickou projekci jímavého obrazu na nesourodý materiální i psychologický povrch, který současná fragmentovaná společenská realita nabízí. Podobně přistupuje i k příběhu, který již nevidí jako lineární ani paralelní, ale roztříštěný a působící jen na bolestných hranách střepů.
Konceptuální výstava v ostravském antikvariátu a galerii Černý pavouk je postavena na jednoduchém romantickém příběhu. Dívka Vera poznává příběh svého otce, kapitána, který kdysi zmizel při katastrofě lodi Stella Maris. Vyplavené fragmenty, jež výstavu tvoří, vypovídají o otcově osudové milence a tajných životních peripetiích. Barel se stříkačkami a jehlami odhaluje jeho tajnou neřest, další klípky nalezené tu a onde rozkrývají cosi, co se snad stalo nestalo a co potvrzuje i nepotvrzuje Veřino přesvědčení, že otec vlastně nezahynul, ale kdesi se vynořil. Na posledním obraze tedy vystupuje jako krásný muž s perlou v ústech v čase, který už neexistuje, jak přikazuje starý ciferník hodin bez ručiček s nápisem "time is not".
Tak lze číst příběh, který KW vystavil na stěnách klubu a propojil černou lepicí páskou s rukou psaným textem. Jednotlivé fragmenty však působí i vlastní silou nezávislou na příběhu. Obraz dívky Very, obraz mrtvé milenky na dně moře a velkoplošný obraz kapitána s perlou v ústech působí jako naprosto autonomní obrazy. Podobně objekty: podivná skříňka, do níž lze nahlédnout štěrbinou a uvidět figuru plující prostorem - je to kapitán unikající z potápějící se lodi, je to kosmonaut v prostoru, je to embryo v plodové vodě? Všechno platí. Nalezený "nůž ve vodě" je stejně dobře ztraceným nožem kapitánovým jako evokací slavného filmu. Relikty vyplavené mořem mohou být zapojeny i do jiných příběhů nebo být jen takovými hezkými věcičkami.
Příběh je autorovi médiem dekonstrukce, v níž fragmenty mohou vstupovat do jakýchkoli souvislostí bez ohledu na své původní určení. Cokoliv se může přiřadit k čemukoliv v hrozném amorfním chaosu. Tyto teorie probudily k životu mnoho trhačů, kteří jaksi klipově a bezohledně rozkládají přírodní i historické útvary napříč přirozenými švy s jedinou vidinou efektu a kuriozity. KW naopak patří k těm nemnoha pozitivním tvůrcům, kteří přicházejí na to, že nesourodé trosky a doslova amputované kusy se mohou skládat v příběh, či spíše v abstraktní koncept příběhu, jehož patos může společně s dívkou Verou obsadit vlastně každé drama lidské existence hledající své východisko a smysl.
KW: Plastic meets clasic. Galerie a antikvariát Černý pavouk, Ostrava. Výstava se koná do 3. ledna.
