Kurt Cobain, hrdina plný bolesti i rozporů

  • 3
Kurt Cobain, zatím poslední velká tragická postava rocku, je pořád v kurzu. K chystané kompilaci Cobainovy kapely Nirvana přibude za týden knižní vydání jeho dosud neznámých deníků, poznámek a korespondence. O události s předstihem referoval americký týdeník Newsweek, hudební měsíčník Q věnoval Cobainovi a Nirvaně třicetistránkovou přílohu.

A byznys kolem zaniklé Nirvany se točí dál. Za práva poskytnutá nakladatelům knihy by měly Cobainova vdova Courtney Love a desetiletá dcera Frances Bean obdržet čtyři miliony dolarů.

Kým vlastně byl
Cobainova kapela Nirvana se vynořila začátkem devadesátých let v americkém Seattlu. Hutné rockové písně provázené Cobainovým bolestným křikem si po vydání alba Nevermind získaly obrovskou popularitu. Nirvana se ocitla ve výsadním postavení. Cobain však jen obtížně zápasil s rolí celebrity; jeho postava v rozervaných džínsech a flanelové košili nabízela médiím senzační střelivo. „Cobainova vrozená podivnost byla zjevná každému, kdo ho viděl v televizi nebo na pódiu,“ tvrdí Charles R Cross, který zpěváka osobně znal a jenž v britském měsíčníku Q na základě deníků dokresluje jeho lidský profil.

Cobain se hudebního byznysu navenek stranil, ve skutečnosti se mu tolik nebránil. Pomalu se zabíjel heroinem, přitom se bál o svůj život. V roce 1994 osobní krize vyvrcholila: hudebník přiložil k hlavě zbraň a stiskl spoušť. Ukončil život a odstartoval další posmrtný kult rebela stíhaného depresemi.

Nemoc pojmenujte po mně
Cobainův život provázely naprosto protichůdné postoje a výstřelky. Zdál se ohromným milovníkem zvířat. Proplakal dny, když jako teenager nešťastnou náhodou usmrtil své morče. Později měl doma malé zoo, které sestávalo z pěti koček, čtyř morčat, papouška, dvou králíků a jeho milovaných želviček. O nich mluvil v mnoha raných rozhovorech, jako by to byly jeho děti. A pak náhle želvičky prodal za padesát dolarů. Přátelům se to zdálo bezcharakterní, ale vykládali si to jednání účinkem drog. Přibližně v době, kdy nahrával album Nevermind, se Cobain stal závislým na heroinu. Přitom byl schopen fungovat: koncertoval, poskytoval rozhovory, hrál roli rockové hvězdy.

Ale jak závislost na drogách rostla, stával se někým jiným a sympatická stránka jeho osobnosti mizela. Cobain o své proměně věděl. „Někdo, kdokoliv, bože, pomoz mi, prosím,“ napsal si do deníku v roce 1992. Nepomohly ani opakované odvykací kúry. V posledním roce života Cobain zápas s heroinem vzdal. Myslel si, že závislost je jediná cesta, jak může existovat.

„Jeho stav mysli se pohyboval mezi přáním zemřít a strachem ze smrti,“ vyvozuje životopisec z deníků. Cobain se uměl předávkovat heroinem s neuvěřitelnou bezstarostností, jako by šlo o výstřelek. Na druhou stranu byl úzkostlivým řidičem, zásadně neporušujícím povolenou rychlost. Jezdil jedině ve volvu; někde si totiž přečetl, že to je nejbezpečnější auto.

„Cobainova povaha by zaměstnala celý tým psychologů,“ soudí magazín Q. Podstatná část Cobainových psychických problémů vyplývala z bolestí žaludku, které lékaři nedokázali léčit ani diagnostikovat. Cobain procházel různými testy na žaludeční vředy či na podrážděná střeva. V denících naříká nad bídným pokrokem při diagnostikování jeho stavu. Nabízí svoji rockovou slávu výměnou za zdravé vnitřnosti. „Kašlu na všechny hity. A tu vzácnou nemoc pojmenujte po mně,“ píše Cobain ve svém deníku.

Endoskop a kytary
Stejně jako o elektrickou kytaru se Cobain zajímal o endoskop. Přístroj s hadicí, jejž lékaři vpraví pacientům do krku a který umožňuje například diagnózu žaludku. Cobain tuto proceduru absolvoval už v dětství. V denících se vypsal z nenávisti k nehumánnímu přístroji. Přitom jej endoskop fascinoval. Vidět dovnitř někoho nebo něčeho považoval za přímo skvělou možnost pro umělce! Měl dokonce vlastní endoskop, který koupil na bleším trhu a jejž vystavil ve svém bytě spolu s výběrem dalších, podobně ponurých medicínských přístrojů.

Cobain byl takříkajíc divný, už od dětství. V Aberdeenu, kde vyrůstal, prý potajmu vykrádal hroby. Sousedé netušili, že součástí jeho sbírky jsou „nálezy“ z aberdeenského hřbitova. Zatímco kluci v jeho věku skládali modely aut, Cobain sestavoval plastické lidské kostry ze stavebnice. Ostatně na obal alba In Utero (V děloze) dal fotografii anatomické figuríny ženy, jejíž originál je pod názvem Brunnhilda vystaven v Muzeu vědy v Seattlu a ke které přidal andělská křídla. Replika figuríny pak stála na pódiu při kalifornských koncertech Nirvany v roce 1993.

Při cestách do zahraničí Cobain navštěvoval obchody s medicínskými potřebami a utrácel za ně tisíce dolarů. Doma měl sbírku dalších prapodivných předmětů včetně zmrzačených panenek. Nechal je vyfotografovat společně s plastickými částmi lidských těl a tyto snímky zamýšlel využít na propagaci alba In Utero. Obchodníci z prodejního řetězce Wal-Mart považovali tento image za tak urážející, že Cobaina nutili, aby svou vizi upravil, jinak budou prodej desky bojkovat. Cobain nakonec ustoupil.

„Sice se hádal při každém pokusu ze strany gramofonové firmy, která chtěla usměrnit jeho umělecké vize, ale když stál tváří v tvář poklesům prodeje nebo ztrátě, změnil jak uměleckou práci, tak název písně Rape Me In America na Rape Me,“ dokresluje Cobainův rozporuplný profil životopisec Ross, který nazývá rockerovo jednání „kuriózní nekonzistencí“.

Nic z toho však neubírá na síle Cobainovy hudby a autenticitě jeho deníků, které jsou kromě bolesti plné sžíravě ironického humoru i vyznáním lásky k manželce Courtney Love a dceři Frances Bean.

Dů, kde prožil dětství Kurt Cobain

Kurt Cobain.

Kurt Cobain.

Kurt Cobain.