Milan Kundera

Milan Kundera - nedatovaný snímek | foto: Profimedia.cz

Kunderova nová kniha esejů toho řekne hodně i o svém autorovi

  • 0
Když se poprvé objevila informace o tom, že Milan Kundera vydává novou knihu, většinu z nás mohlo napadnout, že se v ní bude chtít vypořádat s obviněním ze spolupráce se Státní bezpečností. A učiní tak románovou formou, kde fiktivní postavy budou mít, jak to tak obvykle bývá, svůj čitelný či méně čitelný předobraz.

Nic takového, žádný román se nekoná a přiznejme si, že ke značnému zklamání mnoha z nás, kteří věřili tomu, že Kundera vydá na sklonku svého života dílo, v němž rozvine témata, kterých se dotkl už ve svých předchozích pracích – emigraci, zradu, odcizení, identitu. Spisovatel je opravdu rozvíjí, opakuje a upřesňuje – avšak pouze formou esejů s názvem Une rencontre (Setkání).

V kontextu celé knihy by byl možná příhodnější název Setkání s Milanem Kunderou. V jejím úvodu totiž autor tvrdí, že pokud umělec mluví či píše o někom jiném, mluví, přímo či nepřímo, především sám o sobě a tím je ovlivněn i jeho soud. "Pokud mluví o Beckettovi, co nám Bacon vlastně sděluje o sobě?" ptá se.

Milan Kundera oslavil osmdesátiny

Ačkoliv patří mezi osobnosti přijímané kontroverzně prakticky celý život, zejména v posledních měsících jako by nutil zaujímat postoje vůči sobě i ty, kteří od něj nepřečetli jediné slovo.

Takže co říká Setkání o Kunderovi? V jedné ze svých posledních knih Pomalost přichází s paralelou mezi rychlostí chůze a schopností paměti vybavovat si jisté momenty. Pokud zrychlujeme, snažíme se na některé věci zapomenout, pokud naopak zpomalujeme, pomáháme si je vybavit, tvrdí a lamentuje nad tím, že svět je příliš rychlý, a abychom dokázali ocenit drobné radosti, je potřeba zpomalit. V Setkání učinil Kundera přímo zastávku s ohlédnutím.

Milan KunderaA zjistil, že ze světa se vytrácí krása. Hodně krásných věcí zmizelo, jednoho dne podle něj zmizí i hudba a nahradí ji hluk. A pokud obdivujeme jeho neobvyklý způsob nazírání na různé románové situace, pak nás napadne, že čteme jednu z jeho nejpesimističtějších knih.

Sbírka esejů je rozdělena do devíti kapitol, volně navazuje na jeho předchozí díla Umění románu a Opona. Možná by se nabízela poznámka, že pokud ji chce čtenář opravdu ocenit, měla by mu alespoň teoreticky  něco říkat jména jako Francis Bacon, Gudbergur Bergsson, Carlos Fuentes, Gabriel García Márquez, Fjodor Dostojevskij či Anatole France, ale vlastně to není podmínkou.

Kundera si všímá překvapivých momentů, které jsou zajímavé i bez románového kontextu. Napadlo vás třeba zamyslet se nad tím, proč postavy velkých románů nemají děti, kolikrát se Anna Kareninová milovala s Vronským, a přestože Bertolt Brecht mohl mít smysl pro humor, "tak v divadelní adaptaci Švejka ukázal, že z Haška absolutně nic nepochopil?"

Exil jako forma osvobození
Milan KunderaPro mnohé čtenáře bude jistě překvapením Kunderovo upřímné doznání, že vůbec nezná světově uznávaného Alexandra Solženicyna. "Byl to velký romanopisec? Jak to mohu vědět? Nikdy jsem žádnou z jeho knih neotevřel."

Jednu z důležitých částí jeho úvah zaujímá exil, který v knize označuje za jistou formu osvobození. Kundera si všímá jen jeho určitého aspektu a píše, že žádné lidské individuum není majetkem svého národa či svého jazyka. Dodává pak, že národ se rodí ne v důsledku vojenských vítězství, ale díky své literatuře. A zde vzdává jedinečný hold Zdeně a Josefu Škvoreckým, kteří ve svém torontském nakladatelství 68 Publishers vydávali české knihy.

"Nepomáhala jim žádná politická organizace, mohli se spoléhat jen na své vlastní síly a oběti. Nikdy jim to nezapomenu. Bydlel jsem v Paříži a srdce mé rodné země bylo v Torontu. Po ukončení ruské okupace Zdena a Josef Škvorečtí Prahu čas od času navštíví, ale pak se vracejí do své vlasti. Vlasti jejich starého exilu."

Milan KunderaSpolečným jmenovatelem esejů je stesk nad tím, že se svět změnil. Kundera píše, že žije v době, kdy se ze života vytratilo umění, protože chybí jeho potřeba, citlivost, láska k němu. V duchu svých paradoxů připomíná článek, který napsal pro německý list Frankfurter Rundschau v roce l995 ke stému výročí filmu. Všímá si toho, že film se posouvá do stále vulgárnějších podob a navíc je přerušovaný reklamou, "novým kinematografickým žánrem". Z následné konfrontace odchází film jako poražený.

"Není to můj svátek," charakterizuje toto výročí Kundera. A pocit podobného závěru má čtenář, když spisovatel ve svých úvahách zabrousí do dnešní doby, když ji konfrontuje se světem minulosti, kdy "umění bylo ještě žádané". Je to Setkání se životem, který je jinde.

Milan Kundera: Une rencontre
Nakladatelství Gallimard, Paříž 2009, 240 stran, cena 20 eur
hodnocení MF DNES: 80 %