RECENZE: Čeština je tak trochu zaklínadlo, tak trochu správné heslo

Já jsem jazyk. Tak by se mohly jmenovat dvě nové knihy Markéty Pilátové – povídková sbírka Kulaté rámy slov a novela Hrdina od Madridu. V obou hraje jazyk zásadní roli.

Markéta Pilátová při prezentaci své předchozí knihy Tsunami blues | foto: České centrum Brusel

Zdaleka však nejde o lingvistickou suchařinu – naopak o vztahové příběhy, tu exotické, tu historické, někdy mysteriózní a vždy čtivé. Pilátová dokáže v povídkách nabídnout pohled do prostředí českých emigrantů v Jižní Americe.

Čeština tvoří pro hrdiny a hrdinky jejích próz pouto s minulostí, která zůstala kdesi daleko, a především svazek s identitou. Proto se s ní trápí, když se ji pokoušejí obnovit, a proto je pro ně nástrojem k nečekaným zážitkům. Pilátová nezapřela svou dlouholetou zkušenost lektorky češtiny vysílané do zahraničí. Znovu ale: jazyk je tady jen nástroj. Emigrantská zkušenost nabízí v jejích očích překvapivý pohled na svět, jaksi převrácený vzhůru nohama.

Kulaté rámy slov

80 %

autor: Markéta Pilátová

nakladatel: Pavel Ševčík - VEDUTA

124 stran, 220 Kč

Čtenář tak prožije „volnou lásku“ na zámořské lodi s poúnorovými emigranty, stejně jako komplikovanější vztahové vzorce kdesi na nejjižnějších výspách jihoamerického kontinentu. Čeština je tak trochu zaklínadlo a tak trochu správné heslo. V každém případě texty Markéty Pilátové přibližují české exulanty jako lidi překvapivě podobné současným obyvatelům české kotliny, což by pro někoho mohlo znamenat určité terapeutické zjištění.

Některé povídky z Kulatých rámů slov představují druh psychologického dobrodružství – jako příběh jihoamerického chlapce, který se živí žebráním na invalidním vozíku. V jiné povídce dojde na motiv zápasu narkogangů kdesi ve slumech. A v těchto souřadnicích náhle zasvítí příběh někoho, kdo kdysi odjel z Československa a teď uvažuje, jestli se vrátit do Česka. Snovost a jistou přeludnost povídek podtrhují ilustrace Veroniky Holcové.

Těžký život interbrigadisty

Historickou rovinu, v novější české literatuře dosud opomíjenou, nabízí novela Hrdina od Madridu. Markéta Pilátová napsala příběh českého interbrigadisty ze španělské občanské války – jednoho z těch, na které se naněkolikrát nuceně zapomínalo, a když už to není ideologický příkaz dne, není nikdo, kdo by si na ně vzpomněl.

Českobudějovický rodák František Rek se v rodném městě propadá do zapšklého stáří, když ho navštíví španělská studentka, jež chce zmapovat příběh dávných idealistů. Někdejší poručík Rek nakonec dostane vyznamenání i španělské občanství a to, jak ho využije, patří k překvapivé pointě Hrdiny od Madridu.

Pilátovou zajímá psychologický profil interbrigadisty, a tak spolu se studentkou zkoumá, jaké je odejít válčit do jiné země; dějinné momenty tvoří spíše kulisy.

Hrdina od Madridu

80 %

autor: Markéta Pilátová

nakladatel: Pikador Books

74 stran, 166 Kč

Skeptický Rek, nadšená studentka... naděje na pěkný románek? Také, i když Rek ví, že jejich cesty se protnuly jen na okamžik.

Tentokrát je to on, kdo se znovu učí zapomenutý jazyk a získává díky španělštině klíč k dalším dveřím. A tak je to skoro se všemi postavami příběhů Pilátové: žijí své příběhy v jakési širší dimenzi, řekněme mezinárodní, v exotickém nasvícení, které umožňuje o trochu jasněji uvidět domácí půdu. Z přeludnosti je najednou docela ostrý pohled.

Spisovatelka se chystá rozvinout téma interbrigadistů ještě na románové ploše, takže Češi od Madridu se dočkají většího prostoru. Jak asi ty nejednoznačné hrdiny pojedná? A co na ně řekne současný čtenář?