Kterak bratr tří sester potkal Váňovu neteř

Součást obsáhlého díla populárního irského dramatika Briana Friela tvoří nejen několik her takzvaně čechovovských, ale také překlady či úpravy slavných Čechovových dramat. Předloni Friel do této skupiny přidal poněkud kuriózní příspěvek.

V jednoaktovce Afterplay, což by se dalo přeložit jako "Dohra" či "Hra po hře", nechává po letech setkat se Andreje Prozorovova a Soňu Serebrjakovovou, tedy postavy "pocházející" ze Tří sester a Strýčka Váni.

Přes efektní výchozí nápad nepatří Afterplay k Frielovým špičkovým dílům, je však přitažlivá tím, že nabízí dvě velké příležitosti hercům starší generace.

Pražské Divadlo Na zábradlí hru v režii uměleckého šéfa Jiřího Pokorného zařadilo na repertoár jako první titul nové sezony; Andreje hraje Leoš Suchařípa, Soňu Zdena Hadrbolcová.

Inscenace se přiznaně řadí k lehčí, oddechové části zdejšího repertoáru, což potvrzuje i uvolněná režie, která spíše než co jiného dává oběma protagonistům dostatek prostoru k tomu, aby předvedli očekávatelné variace svých osvědčených hereckých poloh.

Žádné drama ani psychologická drobnokresba, účinkující udržují od postav vlídně ironický odstup a nevynechají jedinou příležitost k uplatnění drobných situačních žertíků (premiérové publikum se nejlépe bavilo ve chvíli, kdy Leoš Suchařípa jakožto Andrej opakovaně odmítal nabízenou vodku).

Výhodou nezvykle krátké inscenace, která má něco málo přes hodinu, je to, že skončí dříve, než se obě malebné, leč průhledně načrtnuté figurky okoukají; absence vnitřního napětí a ledabyle vystavěný oblouk vztahu mezi Andrejem a Soňou díky tomu nepředstavují takový problém.

Zdá se, že si tentokrát na Zábradlí nekladli vyšší cíl než otevřít sezonu titulem, který příliš nezatíží ani publikum, ani inscenátory. Diváci se umírněně pobaví, Brian Friel (o Čechovovi ani nemluvě) to jistě nějak snese.