RECENZE: Kapela Kryštof rozdávala bezprostřední a adrenalinovou radost

Skupina Kryštof po svém vybruslila ze situace, kdy původně naplánovaný vánoční koncert mohla kvůli omezením odehrát až v květnu a přijela do pražské O2 areny oslavit májové vánoční svátky.

Další z dlouhé série koncertů, odložených z minulých let kvůli kovidu, patřil skupině Kryštof. Původně měl proběhnout před Vánocemi roku 2020 a kapela se vánoční atmosféry nechtěla vzdát ani tehdy, když se v májovém dni v Praze počasí blížilo ke dvaceti stupňům. Svým dvěma koncertům dali podtitul Vánoce v květnu.

Dělat Vánoce na jaře nebo v létě je sice otřepaný vtip, ale zvláště nejmladší věková vrstva jej s chutí vzala za svůj, takže přeplněný sál zářil červenými vánočními čepičkami. Naštěstí kapela vánočními motivy příliš neprudila, takže kromě úvodního příjezdu Richarda Krajča na saních a krátkého Půjdem spolu do Betléma uprostřed koncertu šlo o docela normální koncert.

Program byl až učebnicovým příkladem dramaturgie podobných megakoncertů. Odstartoval Buď světlometem (Hned teď), ideálním otvírákem, který ve svém obsahu přináší pozitivní poselství celé show. Velké hity z minulých let pak pečlivě prokládal méně zažitými písničkami z posledního alba Halyvůd, které do soudobého pop-rockového soundu přinesly prvky retra z osmdesátých let.

Krajčo před skladbou Vohul basy, jíž umístil do poslední části show, neopomněl zdůraznit, že mu kvůli ní kritika vytkla, že napodobuje Michala Davida. Upřímně řečeno, nebyla jediná, která připomínala sound Janečkových Kroků. Možná se v Čechách univerzální veselé písničky pro všechny generace jinak dělat nedají?

Sled skladeb byl vymyšlen tak, že písně s vážnějšími tématy jako Cesta nebo Do nebe se propadám byly v programu umístěny v okamžicích, kdy trochu ubylo nekonečného juchání. Například zásadní kryštofovská píseň Cesta byla umístěna mezi novější písně Koupím celý vesmír a Hvězdáři, čímž se ji podařilo v toku skladeb vypíchnout.

Stejně dobře a efektně zazářily i další klíčové písně – gottovská vzpomínka Srdce nehasnou, která jak se ukazuje, funguje i bez Mistrova hlasu, a Zůstaň tu se mnou (Za sny), jíž navíc své vystoupení Kryštof zakončili.

Kryštof sice zpívají o o Halyvůdu, ale jejich koncert byl spíš ve stylu Las Vegas. Zadní projekce, každou chvíli různé druhy konfet, kouře, zábleskové řady, ohňostroje, zpěvák, přenášený publikem nad hlavami přes celý sál, sáně Dědy Mráze... Chybělo jen nechat vystřelit Krajča z kanonu jako v cirkuse!

Frontman sám podal fantastický fyzický výkon. Ve čtyřiačtyřiceti letech byl dvě hodiny v pohybu, bez přestávky běhal a hlavně zběsile poskakoval jak stádo makaků v ZOO, aniž to bylo znát na jeho hlasu. Přitom tři čtvrtiny ze zhruba pětadvaceti písní byly v rychlém tempu.

Ach ano, během té bohaté pouťové zábavy se hrály i písničky. Hrála je sehraná, Krajčovým entuziasmem stržená kapela se tříčlennou dechovou sekcí, která má velkou zásluhu na tom, že hudební produkce nezní monotónně.

Vánoce v květnu

80 %

Kryštof

O2 arena, Praha

6. května 2022

Texty skladeb, jež jsou velkou předností Kryštofa, se ztrácely mezi konfetami, ale to bylo víceméně jedno, protože dominující alty a soprány v publiku je znaly nazpaměť a s chutí je odzpívaly se zpěvákem nebo i bez něj.

Stačilo napovědět a dav už zbytek zvládl sám. Pro příště by ale bylo potřeba najít nějaký způsob, jak zpěv publika sjednotit, protože mezi některými místy v sále vznikala až půlvteřinová disproporce a rytmus, to byl jeden velký chaos. Ale ani stávající stav radost ze společného zpěvu nikomu nezkazil.

Kryštof za třicet let své existence urazili dlouhou cestu od poeticky orientovaného beatu k estrádnímu souboru. Mnohým se taková cesta nemusí líbit, ale pokud jde o rozdávání až adrenalinové bezprostřední radosti, proč ne. Vždyť jí na tom našem světě nikdy není dost.