Jako singl vyšla píseň Šňůry, podle Richarda Krajča jejich dosud nejveselejší, s čímž asi nemá smysl polemizovat. Šňůry jsou prototypem letního hitu, jako takovým jim ovšem hrozí, že se svými „záložními padáky a majáky mezi činžáky s letáky“ obehrají až do otravnosti. Ovšem chytlavou přímočarost téhle pecce nelze upřít, takže jako singl to byla jasná volba.
Ostatní tři nové kousky jsou však trochu jiná liga. Chtělo by se napsat, že nahrávky jsou jednoduché. Ale je to ten druh jednoduchosti zdánlivé, jíž se dosahuje spoustou drobných detailů, které člověk musí objevovat několikerým poslechem. Tahle nesporná vyspělost je nejspíš hlavním přínosem nahrávání „ve světě“ a ovšem také s americkým týmem, kterým se Kryštof obklopil.
Obal desky 25
Nostalgická píseň Naviděnou zmiňuje Brouky z Liverpoolu i dobu, kdy „céčka byla taky in“, a ve volném tempu se točí kolem tématu blížící se čtyřicítky, kterou Richard Krajčo oslavil 1. června. Nahrávku lemují hlasy rozjuchané ratolesti oznamující „tati, už jsi starý“, ale kupodivu to nepřekračuje hranici vkusu.
Ani odpůrci Kryštofa snad nemohli popřít, že tahle kapela má recept na silné melodie. V překvapivě vyspělých třech nových písních se Krajčo a spol. navíc prezentují s až nebývalou mírou pokory.
Například Nesmím zapomenout je svými refrény ryzí stadionovou hymnou (hurá s ní na Strahov), místy však přechází až do baladických poloh a v textu nabízí velkou dávku sebereflexe. Svou rockovou tvář Kryštof odhaluje v ostřejšími kytarami podložené skladbě Zůstaň tu se mnou.
Zcela jednoznačně potom platí, že zvukem novinek se Kryštof dostal do výšin, kterých tuzemský střední proud dosahuje jen málokdy. Díky zařazení čtyř písní, vlastně aktuálního EP, ke starým hitům je to krásně slyšet.
