Hrdina románu francouzského autora Iana Manooka Kruté časy žije v mongolském Ulánbátaru, druhém nejznečištěnějším městě světa, a sžírají ho pocity vzteku a zoufalství. Odchovanec šaolinských mnichů Sedmého kláštera cítí, jak se „jeho duše drolí“.
Navíc čelí absurdní situaci. Kdosi zavraždil jeho informátorku, bývalou prostitutku Colette, a policie ze zločinu obviní právě Jerúldelgera. Sice se mu podaří uniknout z vězení, ale zjistí, že zmizel Colettin adoptivní synek.
Při pátrání ho stopy zavedou do tajného sibiřského města, jehož ovzduší je prosyceno radioaktivitou a v němž věznili slavného Putinova nepřítele Michaila Chodorkovského.
Poté stopy pokračují až do francouzského přístavu Le Havre, kde je nalezen kontejner plný mrtvých dětí – a dvě těla v jednom místním jezírku. Mrtvých přibývá také v mongolské stepi, sužované třicetistupňovými mrazy.
Manookův román Kruté časy, ve kterém samice jaka může spadnout z nebe, je plný politických skandálů, nebezpečných her tajné policie i armády a korupce v postkomunistickém Mongolsku. Tradice se tady mísí s mobilními telefony a s vyhledáváním pomocí satelitních map a smečky vlků buďto lidi pronásledují, nebo jim naopak pomáhají.
Marné útěky
Knihu zalidňují nezapomenutelné postavy. Vedle Jerúldelgera knim patří například impulzivní inspektorka Ojún, kterou svého času znásilnila parta motorkářů a která se tehdy zařekla, že každého, kdo na ni sáhne, aniž by ji miloval, zabije – přesto se zblázní do jednoho vojáka.
Vystupuje tu rovněž francouzský policista Zarza, jakési Jerúldelgerovo druhé já. Nebo komisařova dcera Sará, blogerka, jež se svým přítelem upozorňuje na všechno, co Mongolsko ničí.
A je toho hodně.
I proto ze země utíkají děti, aby získaly šanci na lepší život. Namísto toho však končí v západních zemích jako zloději luxusního zboží, které se přes Mongolsko pašuje do Číny a do Ruska.
Kruté časyautor: Ian Manook nakladatel: Kniha Zlín překlad: Alena Šotolová 484 stran, 359 Kč |
Za zaznamenání stojí i způsob, jímž Manook vylíčil kontrast mezi divukrásnou chudou východní zemí a Západem.
Použil k tomu jídlo. Na jedné straně se v románu podávají koňská játra na pepři s cibulí nebo vařená kozí hlava, jejíž popis žaludek jistého francouzského policisty nezvládne, na druhé straně třeba sofistikovaná zelená omáčka či taštičky plněné jablky a rebarborou ve francouzské hospůdce.
Kulinářství představuje takový malý bonus pro ty čtenáře Krutých časů, kterým by snad nestačil sám příběh nabitý napětím, láskou i nenávistí.
