Neobyčejně pracovitý a kreativní tým přichází pokaždé s něčím novým a provokujícím.
Tentokrát odcházela většina návštěvníků pražské Smetanovy síně Obecního domu s hlubokým dojmem z přídavku v podobě fantastické adaptace Hendrixova sóla Star Spangled Banner, kterou smyčcový kvartet předvedl skoro přesně podle jeho provedení před pětatřiceti lety na festivalu ve Woodstocku.
Včetně napodobení kytarových vazeb! Jistě v tom byla i aktuální paralela, vždyť Hendrixovo "prznění" symbolu amerického patriotismu vznikalo před pětatřiceti roky v souvislosti s vietnamskou válkou.
Tímto nečekaným a svou energií fascinujícím provedením Kronos Quartet trochu zakryl předchozí dramaturgii, v níž představil různé druhy svých aktivit v oblasti soudobé hudby.
Z širokého záběru svého repertoáru nabídl nejrespektovanější smyčcový kvartet současnosti fúze klasiky s jazzem, rockem a etnickou hudbou, avantgardní hudbu a skladby z projektu Under 30, v jehož rámci vznikají objednávky pro mladé talentované skladatele.
Skladba jednoho z nich, Mexičana Filipe Péreze Santiaga Campo Santo, vyvolávající atmosféru tradičních hřbitovních slavností, byla prvním z vrcholů večera a předjímala celkový karibský ráz koncertu.
V jeho rámci se Kronos Quartet ještě blýskl dvěma efektními úpravami dvou mexických zlidovělých písní a mysticky znějící kompozicí Argentince Osvalda Golijova na motivy rituálu na svátek Svaté matky guadeloupské.
V ní je smyčcový kvartet rovnocenným partnerem přednatočeného zvukového záznamu, emocionálním komentářem zvenku, pomalu zatahovaným do vytržení davu.
Jazzovou fúzi tentokrát představovala barevně bohatá adaptace legendární klavírní improvizace Charlese Minguse Myself When I Am Real.
Čtveřice pod vedením Davida Harringtona ji pojala jako výlet do hlubin rozporuplné duše moderního člověka. V kompozici koncertu jí jako protipól posloužila závěrečná skladba Osvoboditel much islandského rockového souboru Sigur Rós, malující podobně lyrický, ale o něco melancholičtější obraz.
Publikum tak tentokrát mohlo obdivovat nejen vynikající výkon už třicet let existujícího souboru, ale i promyšlenou dramaturgii koncertu, v níž se jednotlivé skladby vázaly do různorodého, ale zároveň tematicky propojeného celku.
