V Praze jsou nyní k „mání“ hned dva Quilterovy kusy: Na konci duhy o tragickém údělu zpěvačky a herečky Judy Garlandové v produkci Studia Dva a novinka Je úchvatná z Divadla Kalich.
Je úchvatná zpracovává životní příběh Florence Foster Jenkinsové, titulované jako nejhorší operní pěvkyně všech dob. Kuriózní zpěvačka si vedle posměchu získala nečekaně i srdce publika - kariéru korunovala velkolepým koncertem v Carnegie Hall.
Hra je napsána v tradici britské svižné konverzačky a její autor dobře ví, jak pointovat dialogy a závěr poprášit sentimentem. Postava lehce potrhlé divy je parádní rolí pro komediální herečku. V Kalichu režisérka Jana Kališová vsadila na Jaroslavu Kretschmerovou a dobře udělala.
Nejen, že je skutečné „Madame Flo“ fyzicky podobná, ale především si pohraje s každou příležitostí, již text skýtá. Její Jenkinsová je excentrická, komická, naivní, ale ne banální.
Ostatní postavy, vyjma vypravěče Cosmy Mc Moona, jsou vykresleny jako zábavné figurky, a tak se jich i jejich představitelé chopili. Není to na škodu, byť extempore Lilian Malkiny je možná gradováno až příliš.
Je úchvatná v Kalichu je příjemnou hudební komedií, na niž však možná není dobré brát operní puritány. Krestchmerová totiž dobře vystihla i pěvecký styl Florence Foster Jenkinsové - její „příšerné“ podání árie Královny noci si s originálem nijak nezadá.
