V Praze však Sempé, který kdysi začal kreslit, protože neměl žádnou jinou práci, a neprošel žádným výtvarným vzděláním ani kursem, nemohl jinak než mluvit o Mikulášovi. "S Goscinnym jsme se sešli, když jemu bylo šestadvacet, mně ještě o tři roky méně. Vyprávěl jsem mu své vzpomínky na dětství, leccos jsme si také přimysleli... On tomu dal konečnou textovou podobu, já kreslil. Stali jsme se přáteli, vídali jsme se takřka denně," popisuje Sempé vznik Mikuláše.
Sám prý se snad jako kluk podobal nejvíce právě Mikulášovi "Hlavně proto, že má rád fotbal, a já jsem také vášnivý příznivec fotbalu." Sempého nejmilejší figurkou je prý asi Celestýn. "Je to šprt, a tak mu trochu ubližují. Cítím s ním."
Dnes je Mikuláš & spol hrdinou několika dětských generací. "Ale bylo velmi těžké přesvědčit Albatros, aby příběhy vydal. Tvrdili, že jsou pro děti moc složité. Teprve, když měly ohromný úspěch časopisecky, v Květech a v Ohníčku, vyšly knižně," vzpomíná Tamara Sýkorová, překladatelka Mikuláše do češtiny. A Sempé k tomu dodává: "To je všude, i ve Francii, stejné, i tam říkali, že děti neporozumí." Neměli pravdu, Mikulášovy patálie se staly dětskou klasikou.