Vlastní odměnou Balaštíkovi byly vedle kytice i symbolické tři tisíce tři sta třicet tři koruny.
Co s tou sumou uděláte?
Spolu s kolegy z redakce Hostu jsme celou sumu hned v pátek večer propili. Peníze jsem dostal ve dvacetikorunách. Mince v koženém váčku jsem odnesl do banky až tento týden.
Novinářské Křepelky představují jediné tuzemské ocenění pro mladé žurnalisty. Výrazem čeho je konkrétně pro vás?
Chápu je jako ocenění celého časopisu, který je kolektivním dílem. Určitě jde také o jakýsi životabudič, motivaci časopisu, který má malý náklad a nepožívá velkou společenskou prestiž, protože každoročně bojuje o to, aby vůbec mohl vycházet.
Jak velká je vaše čtenářská obec?
Náklad činí jedenáct set výtisků. Časopis jde ovšem mezi vysokoškoláky a intelektuály z ruky do ruky, dodáváme ho do řady čítáren, takže počet našich čtenářů bude nepoměrně vyšší.
V čele Hostu stojíte od roku 1995. V čem tkvěla ústřední koncepční politika či přímo proměna časopisu, za kterou jste byl mimo jiné dekorovaný?
Radikální přelom představovaly roky 1998 a 1999. Z nepravidelně vydávaného sborníku napěchovaném důležitými filozofickými, estetickými a literárněvědnými studiemi se z Hostu stal časopis v pravém slova smyslu. Je to rozmanitá revue, která reflektuje současnou literaturu a zároveň dává prostor i jiným žurnalistickým útvarům jako jsou fejetony, rozhovory. Začali jsme si všímat i přesahů literatury k filmu, divadlu, k estetice, k sociologii. To vše se odrazilo i v grafické úpravě, podobě většího formátu, lakované přebálky a nepoměrně většího počtu fotografií.
V editorialu nejnovějšího čísla Hostu mluvíte o větší interaktivitě na vazbě čtenář - redakce. Je to předzvěst komerčně ještě přitažlivější podoby nebo snad půjde o vytvoření tištěného fóra, ve kterém se může k literatuře vyjadřovat skutečně každý?
Časopis pochopitelně nebudou dělat čtenáři. Ve větší míře stále půjde o vyžádané příspěvky. Chceme reagovat na témata, která ale čtenáře zajímají. Navíc naši čtenáři jsou většinou intelektuálové, lidé, kteří se ve světě literatury pohybují profesně či laicky. Nedokážu si představit, že by od nich přicházeli nějaké impulsy ke zbulvárnění časopisu.
Byl jste oceněný jako novinář také za autorskou činnost. Jak byste ji představil?
Co se týče žánru, zaměřil jsem se nejčastěji na rozhovory, které mě velmi baví. Z hlediska témat jsem se snažil psát o nejmladší básnické generaci.
Skeptické hlasy tvrdí, že právě nastupující básnická generace je na tom do počtu i kvality nevalně...
Poezie byla v devadesátých letech stejná jako kdykoliv předtím. Ani lepší ani horší. Po roce 1989 se ale značně zúžil počet čtenářů poezie. To může z vnějšího pohledu vypadat, jakoby by verše mladých nestály za nic. Od básníka byl ještě počátkem minulého století dříve očekávaný osobní příklad či angažovanost ve veřejném dění. Role se proměnila. Dnes autor spíše jako osoba zůstává v pozadí a promlouvá spíše skrze vlastní dílo. V dnešním mediálním světě je určitě atraktivnější sahat po vše jiném než po básnících.
Vaše jméno nedávno figurovalo ve dvou iniciativách: Brno na přelomu století a ČT věc veřejná. Bylo to výrazem vašeho vnitřního postoje nebo jste vystoupil jako hlava kulturního měsíčníku?
Nejde to oddělovat. I když jako šéfredaktor jsem osoba mediálně zajímavější. Pokud člověk dělá časopis podobný Hostu, uvažuje jaký reálný dopad má literatura ve společnosti a na život člověka vůbec. Není to žádná snová říše. Vše vás potom vede i v jakési vyšší rovině. Jak ostatní média působí ve společnosti. Televize ovlivňuje veřejný prostor možná nejvíc. Obě aktivity zčásti zbavily společnost "blbé nálady", jejích věčných frustrací. Ukázalo se, že veřejný prostor se nebuduje pouze před volbami a politici si to také zčásti uvědomili.
Proč šéf literárního měsíčníku nemá v poezii či próze autorské ambice?
Zabývá se teoreticky současnou poezií a je schopný v tomto smyslu sám sebe reflektovat. Kdybych psal básně, byly by zřejmě špatné.
 Šéefredaktor časopisu Host a držitel Novinářské Křepelky pro žurnalisty do 33 let Miroslav Balaštík |
