Legenda k téhle desce vypráví o rozchodu zpěvačky s přítelem a dosavadní kapelou, chicagskou funky-soulovou partou Bumpus.
Není ale až tak důležité, kolik splínu a chmur Rachael napustila (a zda-li) do písniček, které důsledně skládá sama - až na občasnou dílčí kosmetickou výpomoc spoluautorů.
Happenstance - komorně střídmá a aranžérsky veskrze umírněná kolekce - má především dar rozehrát emoce uvnitř každého, kdo chce naslouchat.
Jste-li smutní, můžete slzavě kreslit prstem na zadýchané okno ve zšeřelém pokoji, šťastní si uvědomí, jak jim je doopravdy dobře, uspěchaní možná zpozorní a začnou si víc vážit všeho, co za to stojí.
Rachael Yamagata si jen tak sedí za piánem a zahřívá chladnoucí svět čímsi zvláštně bezprostředním, čímsi, čemu se obtížně odříká. Sametově zbarvený hlas s lehce s zastřenou uklidňující barvou sympaticky klouže po tónech a její "obyčejný popík", ovšem s čímsi uvěřitelně opravdovým uvnitř kouzelně přitahuje.
Má v sobě něco z Tori Amos, Fiony Apple či Norah Jones - lehce zahleděna do minulosti, malebně vyzpívává své křehce krotké miniatury. Jen občas nechává trochu rozehrát i doprovodnou kapelu, která rázem dokresluje většinou pomaleji načrtnuté písničky rockovým nádechem.
Vždyť k nejvýraznějším momentům, které ideálně čeří celkovou náladu alba, patří ty dynamičtější - zprvu trochu zlověstně bublající Letter Read či rozkošně nedořčeným hitovým motivem vyzdobená Under My Skin.
RACHEL YAMAGATA - Happenstance
Vydala firma Sony BMG, délka CD 63:05
